Banter bloguje

Viděli jste už Hořící keř, první hraný film o Janu Palachovi? Jedná se o třídílný barevný televizní film natočený HBO. Víc než o samotném činu sebeupálení pojednává o událostech, které poté následovaly. Při sledování na vás dolehnou morální otázky, na které by si měl každý sám odpovědět. Hlavně na tu: Jak bych se zachoval já? Sepsal jsem několik citací, kolem kterých se mé úvahy točí.

» Více

Pokaždé, když rozšlápnu nebo rozjedu psí lejno, má mé alter ego chuť v něm dotyčného majitele čtyřnohého stvoření vyválet. Občas mi to ve městě připomíná slalom mezi slepičinci u babičky na dvoře. Ovšem tento příspěvek nemá být o hovně, ale o psech, respektive o vztazích.

» Více

Proč nás celostátní politika zajímá víc než ta v místě? Adam Gebrian – architekt, který netouží navrhovat domy – na Radiu Wave ve svém pořadu Bourání, konkrétně ve 114. dílu, toto téma nadhodí architektovi Miroslavu Cikánovi (realizoval například revitalizaci bastionu Božích muk na Praze 2). Odpověď naleznete zhruba ve 24. minutě podcastu. Dovolím si jeho myšlenku parafrázovat: „To souvisí s občanskou společností. Když nemáme zájem o nejbližšího souseda, tak hledáme toho nejvzdálenějšího. Ten se stává tak vzdáleným, až se mluví v obecné rovině, která je snadno kritizovatelná. Je natolik vzdálený, že neuslyší, co říkám. Odstup je dostatečný a bezpečný.“

Nevěřím v Boha! Neříkám to proto, že bych se tím chtěl nějak chlubit, prostě konstatuji fakt. Ovšem v sekulárním světě, vztaženo na Českou republiku a možná to platí i na velkou část Západního světa, postrádám duchovní rozměr našeho života. Je to třeba vidět na občanské svatbě, kterou máte za sebou dřív, než se vůbec stačíte vzpamatovat. Ženich s něvěstou odpovídají na otázku: „...berete si... ?“, zatímco v kostele skládají slib: „...odevzdávám se tobě … a přijímám tě...“ Ještě výrazněji to vnímám u pohřbu. Nad rakví krátkou chvíli blekotá někdo, kdo vás nejspíš nikdy ani neviděl. Oproti tomu protestantský farář (ve smyslu rodinného lékaře), který vás provázel celým životem (křtil vás, oddával a nakonec i pochoval), se mi jeví jako mnohem důstojnější konec.

Tyto mé dlouhodobé úvahy ve mně rezonovaly při četbě knihy Náboženství pro ateisty, kterou napsal Alain de Botton.

» Více

V týdeníku Respekt číslo 17/2012 vyšel zajímavý rozhovor se soudcem Janem Šotem, který odsoudil poslance Bártu a Škárku. Mimo jiné v něm říká: „...součástí středoškolského vzdělání dlouho nebyly ani naprosté základy práva, nebo aspoň za mých studií to tak nebylo. Když se pak obyčejný člověk dostane do situace, kdy se musí zorientovat v právnických vztazích a právníci na něj mluví nesrozumitelnou řečí paragrafů, tak dobře nerozumí ani soudním procesům, ani soudním rozhodnutím. Ve Spojených státech se třeba studenti učí, co je obsahem jejich ústavy a jaká má člověk základní práva.“

To mě přivedlo k otázce, jak moc znám Ústavu České republiky a Listinu základních práv a svobod. Ve škole nám něco povrchně říkali, ale mnoho mi toho v paměti neutkvělo. Proto jsem stránkách Parlamentu České republiky vyhledal platné znění a převedl ho do formátu mobi pro čtečku Kindle. Všem hloubavým dávám tímto k dispozici.

Ústava České republiky (mobi)
Listina základních práv a svobod (mobi)

Mám dvě nepřímé nepříjemné zkušenosti s nebezpečnými řidiči.

» Více

Jaký má Facebook smysl? Dlouho jsem se mu bránil, pak mě Láďa přes facebook pozval na palačinkovou párty. Když jsem se vrátil, tak jsem si založil profil. Druhý den jsem kouknul na fotky z akce a díky označování lidí na snímcích si připomněl jména. Na tom mě děsí to, že se teď budu muset všude chovat slušně!

» Více

Chceme-li změnit svět, musíme být změnou my sami. Jedním z kroků může být i pravidelný finanční příspěvek na konto organizace Člověk v tísni. Nemám rád sbírky, kterými mě obtěžují v metru. Nechci zjišťovat, na co jsou určené, kdo za nimi stojí... Kdo nepřispěje, je za necitu. Naopak se mi líbí mi iniciativa Skutečná pomoc.

» Více

Patrick Zandl na svém blogu upozornil na zajímavé stránky, kde si můžete sestavit rodokmen on-line. Jelikož jsem z rozvětvené rodiny, ihned jsem to musel zkusit, v domnění, že tím příbuzným udělám radost. Opak byl pravdou, pro někoho je umístění jména někde na americkém serveru citlivou záležitostí. To mě přimělo k zamyšlení, jak to se soukromím na webu je.

» Více

Olympiáda v Číně je mi proti srsti, přikládám obrázky, které údajně chodily e-mailem a uveřejnil je na webu Patrick Zandl

» Více