Kniha Zen a umění údržby motocyklu není primárně o údržbě motocyklu ani o kapajícím kohoutku. Je to taková intelektuální zenová road movie, se zajímavými postoji k životu. Našel jsem tam i jeden přesah do softwarového inženýrství.

Konkrétně jde o scénu, kdy autorovi v nějaké dílně „zmasakrovali“ jeho motorku. Zamýšlí se nad postojem oněch chlapíků k práci.

Vůbec svoji práci neprožívali. Nikdo o sobě neříkal: „Já jsem mechanik.“ Bylo vám jasné, že v pět odpoledne, nebo kdy jim ta osmihodinová směna skončí, se vším seknou a o práci pak ani myšlenkou nezavadí. Snažili se na ni nemyslet už během pracovní doby. Svým způsobem se jim tak dařila stejná věc jako Johnovi a Sylvii - žili s technikou, aniž by se jí jakkoliv zabývali. I když oni se jí vlastně zabývali, ale nevkládali do ní nic ze sebe, stáli jakoby stranou, duchem mimo. Technika se jich přímo dotýkala, ale oni nejevili sebemenší zájem.

Nevidíte podobné postoje i ve vaší branži? V podstatě tak lze vystihnout rozdíl mezi dělníkem a řemeslníkem, ne? Jistě, nic nenamítám proti osmihodinové pracovní době, ostatně sám ji dle principů extrémního programování zastávám. Ovšem být dobrý, a nejen vývojář, znamená mít o svou práci zájem.

České vydání je očividně rozebrané, tak alespoň odkaz na anglický originál Zen and the Art of Motorcycle Maintenance. Mohly by vás zajímat i další citace z knihy.

Na závěr jedno ilustrační video.

MACHINE from matt machine on Vimeo.