Dneska jsem se byl po dlouhé době (asi po roce) projet na motorce. Je to krásný pocit, pocit volnosti a pod sebou stádo koní, kteří se plaší, tak jak točíte rukojetí plynu. Nejúžasnější zážitek je ze zrychlení a naklápění se do zatáček. Kdo nezkusil, nepochopí. A nemyslete si, nejsem žádný (sebe)vrah, užíval jsem klidnou jízdu a občas nějakou rovinku jedu devadesát.


Štve mě, že motorkáři mají tak špatnou pověst. Když je někdo agresivní, bezohledný a potřebuje sám sobě dokázat, jaký je frajer, tak je jedno jestli, řídí auto nebo sedí na motorce, i když ty k tomu asi svádí víc, kvůli svému výkonu. Řekněte, máte jako řidiči auta radost, když na silnici potkáte jiné auto? My se vřele pozdravíme, i když nás někdo předjede. Na parkovišti se obdivujete jiným strojům...


Dneska bylo hezky, tak se všude vyrojili cyklisti. Sám jezdím na kole, tak jsem dával bacha, jezdil kolem nich pomalu a s velkým bočním odstupem. Pro některé řidiče je asi ponižující, jet za cyklistou dvacet metrů krokem. Zrovna dnes jsem v protisměru v nepřehledné zatáčce potkal borce s oktávkou, co předjížděl cyklisty. Já se na krajnici ještě vešel, ale je tam autem...


A na čem jezdím? S bráchou jsme v patnácti začínali na Simsonu. Pak jsme přešli na ČZ 125 sport, koupili jsme vrak a dali ho do kupy. Pak šla holka do světa, vyměnili jsme ji za mladší - MZ 250.