Patrick Zandl na svém blogu upozornil na zajímavé stránky, kde si můžete sestavit rodokmen on-line. Jelikož jsem z rozvětvené rodiny, ihned jsem to musel zkusit, v domnění, že tím příbuzným udělám radost. Opak byl pravdou, pro někoho je umístění jména někde na americkém serveru citlivou záležitostí. To mě přimělo k zamyšlení, jak to se soukromím na webu je.

O své soukromí jsem na internetu dávno přišli. Vskutku není prozíravé uvádět o sobě citlivé údaje na potkání. Ovšem již teď o vás v práci vědí, jestli z firemního e-mailu pomlouváte šéfa či sháníte nové zaměstnání. Věříte v listovní tajemství své freemailové schránky? Co o vás píší spolužáci.cz? Váš poskytovatel internetového připojení například ví, jaké pornografické stránky si prohlížíte.

Věříte, že ve státní sféře jsou vaše osobní údaje nedostupné? Slovenský Národní bezpečnostní úřad byl análně penetrován. Naivně doufáte, že by české úřady vzdorovaly kyber útoku alespoň tak dobře jako ty estonské?

A co teprve Google? Máme na googlu fotky, e-mail, kalendář, dokumenty nebo dokonce firemní google sites? Že ne? Stejně indexuje vaše stránky. Demokracie je zvrhlá forma vlády lůzy, není nad osvíceného monarchu. Na toho Google, alespoň zatím, vypadá.

Posledním hřebíčkem do rakve je bájný špionážní systém Echelon, kterého kdyby nebylo, tak je polovina špionážních filmů bez zápletky (např. Bourneovo ultimátum)

Takže paranoia ano, ale nic se nesmí přehánět. Asi nebudete na web dávat fotky svých dětí, jak se koupou bez plavek, ale vyplnit profil na LinkedIn.com vás snad o soukromí nepřipraví. Chce to jen nežít v iluzi, jak je internet anonymní.