Fixní idea je samostatně vydaná povídka, kterou přečtete za krátkou cestu vlakem. Hlavní postavou je doktor všeobecné medicíny Anton Ignaťjevič Keržencev. Zabije svého přítele - manžela ženy, kterou kdysi neúspěšně požádal o ruku. Nikoliv ze žárlivosti k Alexeji Konstantinoviči. Chce se pomstít Taťáně Nikolajevně. Celý příběh je psát formou deníku, který si Keržencev vede během psychiatrického vyšetřování. Brutální čin spáchal v předstíraném záchvatu. Bylo však šílenství předstírané?

Během četby zjišťujete, že Anton Ignaťjevič se na vraždu dlouho připravoval. Studoval knihy o duševních chorobách, aby byl předstíraný záchvat co nejvěrohodnější. Zdá se, že si naplánoval dokonalý zločin. Ale sám Keržencev si postupně klade otázku, zda netrpí chorobou zvanou monomanie, při které je člověk zaujat jedinou myšlenkou (fixní idea) a svůj život podřizuje jen jí.

Je člověk, který spáchá naplánovanou vraždu chladnokrevný nebo duševně nepříčetný? Já jsem názor během četby měnil, ale výsledek je, že v tom vůbec nemám jasno.

Krátká ukázka (Votobia 1996, překlad Ludmila Dušková)

Obejít zákon nebylo nic těžkého. Existují tisíce způsobů, jak nepozorovaně zavraždit člověka, a já se svými medicínskými znalostmi jsem se přece mohl uchýlit ke kterémukoliv z nich. Dlouho jsem uvažoval o tom, zdali bych neměl infikovat Alexejovi nějakou nevyléčitelnou a odpornou chorobu. Ale nakonec jsem zavrhl tento postup, jeho negativní stránky byly nad slunce jasné, sám objekt by se příliš dlouho trápil, což mě odpuzovalo čímsi nechutným, přisprostlým… nebezpečně primitivním, a nadto by mohla Taťána Nikolajevna najít v mužově nemoci další zdroj potěšení. Můj úkol byl přeci tak obtížný hlavně proto, že Taťána Nikolajevna musela bezpodmínečně vědět, která to byla ruka, co usmrtila jejího muže.

Když jsem knihu četl poprvé, měl jsem ji půjčenou z městské knihovny, ale zjistil jsem, že ji musím mít i ve své knihovně. Několik let jsem se na ni ptal v antikvariátech, až teď jsem ji koupil za směšnou cenu 19 Kč v knihkupectví Levné knihy.