• Jak sdílet informace ve firmě

    Za svojí dosavadní pracovní kariéru jsem prošel společ­nostmi různých velikostí. Od začínajících firmiček o pěti, dvaceti lidech, přes stabilní s padesáti až dvě stě pracov­níky, až po molochy s jednot­kami a desít­kami tisíc zaměst­nanců. Každá velikost firmy vyžaduje jiný druh řízení (o tom mluvit nechci) a jiný způsob sdílení infor­mací. Zatímco v partičce pěti lidí si všechno řeknete takřka u jednoho stolu, tak při počtu dvě stě už jste na hraně toho, abyste všechny znali (řekněme alespoň na úrovni přiřadit obličej ke jménu a zařazení do týmu). Navíc s největší pravděpo­dob­ností už ani nesedíte v jedné kanceláři. Jak tedy sdílet infor­mace i ve větším kolektivu?

  • Jak jsem začal s kroužkem programování

    O tom, jak jsem začal s kroužkem progra­mování, jsem mluvil na nekonfe­renci jOpenS­pace 2018. K dispo­zici bude videozáznam (doplním později), ale do deseti minut se nevejde všechno, co bych býval chtěl říct. Navíc já stejně raději píšu a vy možná raději, stejně jako já, čtete, než koukáte na video. Berte to i jako drobné rozšíření přednášky.

  • JPA a asynchronní logování

    JPA, metoda toString() a asynch­ronní logování dokázaly vykouzlit situaci, která nám dala chvilku zabrat.

    Natha­niel Schutta v knize Thinking Archi­tec­tu­rally píše, že software je nevyzrálé odvětví. Vzpomněl si na pád mostu I-35W na řece Mississippi z roku 2007. Inženýři a studenti z celého světa tu tragédii zkoumali. Když úřad vydal o neštěstí zprávu, tak si ji přečetli. Pojďme zkoumat i naše přešlapy.

  • Úloha železniční přejezd

    Přes prázd­niny mají učitelé nárok na zasloužený odpoč­i­nek, pokud ovšem někdo leží v přípravách, tak se mu může hodit úloha želez­niční přejezd z kroužku progra­mování za použití robotů Meet Edison. Roboty jsem předs­ta­voval v příspěvku Hodina kódu s LightBot a Meet Edison, kde jsem si pochva­loval dostatek didak­tic­kých materiálů, ale dnes už mi přijde, že tam chybí zajímavé a složitější úlohy. Ty je nejspíš potřeba si vymys­let. S touto úlohou přišel Martin Javorek na svém twitte­rovém účtu @programohrajeme. Jeho varianta je složitější, využívá Python. Já jsem si ji zjedno­dušil pro menší děti, abych si vystačil jen s vizuálním „kost­kovým“ jazykem.

  • Polský Devoxx 2018

    Loni se mi líbilo na pražském GeeCONu a říkal jsem si, zda příště nevyrazím na polskou, mateřskou akci. Do Polska jsem se nakonec dostal, ovšem na jinou konfe­renci a to Devoxx v Krakově. Papírový blok člověk jednou ztratí, ale hlavně si potře­buju utřídit myšlenky, protože za tři dny jsem toho slyšel opravdu hodně. Poznámky jsem si psal průběžně, protože zážitky z jedné přednášky přebijí zážitky z té předchozí a druhý den pomalu nevíte, co jste slyšeli ten první.

  • Vyplatí se solární ohřev vody?

    Loni jsem psal o energe­tické nároč­nost rodin­ného domu. Už rok provo­zu­jeme solární ohřev užitkové vody, takže jsem se pokusil odpovědět na otázku: „Vyplatí se solární ohřev vody?“ Krátká a rychlá odpověď zní: „Mně ne.“ Na násle­dujících řádcích se pokusím vysvět­lit, jak jsem k tomu došel.

  • Konference učIT jinak


    Cubetto

    Začal jsem s kroužkem progra­mování pro děti (o tom až někdy příště), proto jsem s radostí vyrazil na konfe­renci učIT jinak o výuce informatiky, na kterou mě upozornil Martin Javorek na svém twitte­rovém účtu @programohrajeme (moc pěkná kurátorská práce ohledně výuky progra­mování, vřele doporuč­u­ji). Sepsal jsem pár poznámek, ale rozhodně nepokrývám vše, co bylo možné vidět a slyšet. Nejde ani o výběr toho nejdůležitějšího, ale toho, co se ke mně dostalo.

  • Jak vidím české základní školství

    Svůj blog jsem začal psát na vysoké škole a jeden z prvních příspěvků byla moje stížnost na úroveň Fakulty elekt­ro­tech­niky na ČVUT. Utekl nějaký čas a naše děti dorostly do věku povinné školní docházky, takže se mě školství začalo dotýkat opět víc než jen (celkem časté) články v novinách. Chtěl bych vyjádřit vlastní názor, popsat svoji zkuše­nost a odkázat zajímavé zdroje informací.

  • Starbucks nepoužívá dvoufázový commit

    Gregor Hohpe, autor knihy Enter­p­rise Integ­ra­tion Patterns, napsal článek Starbucks Does Not Use Two-Phase Commit, který ani po tolika letech neztratil na aktuál­nosti. S jeho laskavým svolením jsem článek přeložil do češtiny.

    19. listo­padu 2004

    Hotto Cocoa o Kudasai

    Právě jsem se vrátil z dvoutýden­ního výletu do Japon­ska. Jednou z nejznámějších památek je velký počet kaváren Starbucks (スターバックス) obzvlášť kolem Shinjuku a Roppongi. Během čekání na své „Hotto Cocoa“ jsem začal přemýšlet nad tím, jak Starbucks zpracovává objed­návky nápojů. Stejně jako většina jiných podniků jsou primárně zaměřeni na maxima­li­zaci propust­nosti objed­návek. Víc objed­návek znamená větší tržbu. A proto používají asynch­ronní zpracování. Když si objed­náte, tak pokladní označí kelímek na kávu vaším jménem a zařadí ho do fronty. Fronta je úplně doslova fronta kelímků na kávu seřazených na vrchu kávovaru. Tato fronta odděluje pokladní a baristu a dovoluje pokladní dál přijímat objed­návky, i když je barista zrovna zahlcený. Pokud začne být v kavárně rušno, tak jim to umožňuje nasadit víc baristů ve scénáři Compe­ting Consumer.

  • Společné čtení knih

    Na blogu Think Fort jsem kdysi narazil na společném čtení knih, ale teprve nedávno jsem se rozhoupal taky začít. Cílem aktivity je společně vybrat jednu knihu, kterou si každý doma sám přečte. Následně se sejdeme a o knize disku­tu­jeme. Čteme zhruba 100 stran měsíčně, o kterých pak asi hodinu a půl diskutujeme.

    Sám čtu dost, díky dojíždění na to mám vyhra­zený čas (i když jsou lidé, kteří čtou několi­kanásobně víc než já). Chtěl jsem zážitek zpros­třed­kovat i ostatním a mít možnost probrat, co nám dává smysl a co třeba už ne. Například loni jsem v jednom code review připomín­koval stořád­kovou metodu, která mi přišla příliš dlouhá. Myslím, že jsem tenkrát nebyl moc úspěšný, ale domnívám se, že po společném čtení knihy Clean Code panuje ohledně délky metody větší, byť ne úplná, shoda.

subscribe via RSS