Nad tímto příspěvkem přemýšlím snad po každých volbách, a protože se blíží další, pro nás důležité parla­mentní volby, je čas ho konečně sepsat. Moje hlavní rozča­rování neplyne z toho, koho lidi volí (i když to také), ale hlavně z toho, jak málo chodí k volbám. Jsou lidé, kteří se mi přímo chlubili, že k volbám nechodí a jsou na to hrdí. V Toulkách českou minulostí (myslím, že díl 1105) zaznělo:

…my si totiž nedove­deme vysvět­lit, proč davy nevzdělaných dělníků vycházely do ulic, aby se domohly nikoliv vyšší mzdy, ale voleb­ního práva. Přitom se často střetávaly s orgány státní moci, která v několika přípa­dech použila i střelné zbraně.

Měla by se nařídit povin­nost volit? V některých zemích to funguje. Povin­nost se rozděluje na vymáhanou a nevymáha­nou. Vymáhaná je například v Lucembursku.

Často slýchávám názor, že kdyby bývalo bylo možné volit elekt­ro­nicky, tak bude účast ve volbách mnohem vyšší. Ovšem v knize o behaviorální ekonomii Freakonomics (první český překlad Špeko­nomie prý za moc nestál) mají opačný názor. Podle nich existuje ve Švýcarsku a USA silná společ­enská norma, že spořádaný občan by měl chodit k volbám. A nejsil­nějším podnětem není ani tak to, co nám výsledek voleb osobně přinese, ale spíš to, být ve volební místnosti viděn (sousedy, kolegy…). Z čehož mi vychází, že elekt­ro­nické volby by volební účast výrazně zhoršily.

Kniha Hvězdná pěchota je pěkný román z vojen­ského prostředí a má zajímavou linku, která se týká právě voleb. Možnost volit je tam právo, které ovšem není zadarmo, lidé za něj tvrdě a ochotně platí. Nechám na vašem posou­zení, zda se vám to zdá více jako utopie či dystopie, nicméně dovolím si citovat recenzi z www.fantasya.cz

Volební právo mají pouze ti, kdo prošli vojen­ským výcvikem – a ti také mají status plnop­ráv­ných občanů. Což však ostatním nebrání žít život podle vlast­ních představ (většinu obchodu řídí občané bez voleb­ního práva). Vojna je ryze dobro­volná a záleží na „morálu“ každého rekruta (a na jeho schop­nos­tech), zda dokáže výcvik dokončit. Což se podaří málokomu.

Můžete se uklidňovat faktem, že při nižší volební účasti roste váha vašeho hlasu. Nicméně hrozí nerov­nováha normál­ního rozložení a snadno může dojít k nějakým extrémům. V komunál­ních volbách má třeba můj hlas při stopro­centní účasti váhu zhruba 3 ‰, celá naše rodina hlasuje silou 1,6 %. Třeba při 40 % účasti je to už 4 %, což je zajímavé číslo.

Při posled­ních senát­ních volbách jsem si celkem snadno vybral kandidáta v prvním kole. Bohužel nepostoupil do kola druhého. Tam se dostali Mládek (ČSSD) a Větrovský (nezávislý za ANO). Pro mě obě nesym­pa­tické a na první pohled nepři­ja­telné možnosti. Celý týden jsem nad volbou přemýšlel. Přesto jsem byl přesvědč­ený, že k volbám určitě půjdu a že jako nejhorší variantu a důkaz mé neroz­hod­nosti vhodím prázdnou obálku. Poslechl jsem si rozho­vory na Českém rozhlasu a zhlédl duel na DVTV. Nakonec se Větrovský ukázal jako dobrá volba, protože mimo jiné vrátil okleštění zákona o registru smluv.

Saša Mitro­fanov psal o cestě z poddan­ství zase zpátky .

Všeobecné, rovné a přímé volební právo se zavedlo, aby se méně vzdělaní občané vymanili z područí bohatých a bezoh­led­ných pánů. Dnes právě tito občané utíkají zpět do onoho područí a táhnou tam všechny.

Karel Hvížďala psal, že Němci chtějí stabi­litu, zato Češi se mstí vládě

Většina lidí není sama zodpovědná za svůj osud, je závislá na státu či na velko­pod­ni­ka­telích, a proto její příklon k různým politickým subjektům je rozkolísaný podle momen­tální situace. Nevybírají nejpři­ja­tel­nější možnost, ale mstí se vládě za to, že si nespl­nili své sny o sobě po roce 1989.

Nejsem pro to, aby byla zákonná povin­nost volit, ale za občan­skou povin­nost to považuji. I když na druhou stranu bych nejraději některým právo volit odebral. Dejte si tu práci a pro někoho se rozhod­něte. Každá strana má svého Čunka (nevím, kdo řekl první, snad Jiří Pehe). Výmluva, že nemáme koho volit je alibis­tická. Přinejhorším vyvážíte volbu někoho, kdo nás táhne zpět do područí poddanství.