Psi, hovna a vztahy
Pokaždé, když rozšlápnu nebo rozjedu psí lejno, má mé alter ego chuť v něm dotyčného majitele čtyřnohého stvoření vyválet. Občas mi to ve městě připomíná slalom mezi slepičinci u babičky na dvoře. Ovšem tento příspěvek nemá být o hovně, ale o psech, respektive o vztazích.
Česko zaujímá jedno z předních míst EU v rozvodech a současně mu patří druhé místo v počtu domácích zvířat na obyvatele. Veterinární lékař Alexandr Skácel to komentoval slovy: „Vypadá to, že Češi ztrácejí schopnost vytvořit spokojený vztah a mnozí přicházejí na to, že je jednodušší chovat zvíře, které jim dává ničím nepodmíněnou lásku a je na ně spoleh.“
Zdroj Uplynulých sedm dní očima Ivana Lampera.
Obrázek v úvodu je z díla autora Yang Liu, který/která se narodil(a) v Číně a studoval(a) v Německu. Obrazem velmi výstižně vystihuje kontrast mezi západní a asijskou kulturou, přičemž z toho nevyplývá, že by jedna z nich byla lepší. Obrázek asi nemá smysl rozpitvávat, udělejte si názor sami. Vždy si na něj vzpomenu, když vidím důchodce se psem na procházce. Bylo by škoda, aby se odkaz ztratil ve štěbetání twitteru.