Viděli jste už Hořící keř, první hraný film o Janu Palachovi? Jedná se o třídílný barevný televizní film natočený HBO. Víc než o samotném činu sebeupálení pojed­nává o událos­tech, které poté násle­do­valy. Při sledování na vás dolehnou morální otázky, na které by si měl každý sám odpovědět. Hlavně na tu: Jak bych se zachoval já? Sepsal jsem několik citací, kolem kterých se mé úvahy točí.

Především v týdeníku Respekt vyšel podnětný rozhovor s režisérkou Agnieszkou Holland. Věřím, že jste se u Pelíšků dosyta nasmáli, ale režisérka říká:

Až na Kawasakiho růži jsou všechny české filmy o norma­li­zaci jen takové srandičky.

A možný důvod?

Moje a trochu mladší generace si nechtěla přiznat, že norma­li­zace byla trauma. Proto měla potřebu ji relati­vi­zovat v lehkém duchu.

Jsme však ochotní boji za svobodu obětovat danou cenu?

Palach vyvolal veliké emotivní vzpla­nutí celého národa. Takovou skoro vlaste­neckou exaltaci. A když opadla, lidé si najednou uvědo­mili, že jestli bojovat o svobodu znamená takovou oběť, tak oni nejsou ochotni ji položit. Když se měsíc poté upálil Jan Zajíc, nechtěl o tom už nikdo ani slyšet. Norma­li­zace nastou­pila nečekaně rychle. Lidé si uvědo­mili, že raději budou žít svůj malý konformní život.

Což odpovídá tomu, co napsal Nelson Mandela v knize Dlouhá cesta za svobodou:

Boj za svobodu vám postupně vezme úplně všechno. Člověk, který se ho zúčastní, je člověkem bez domova.

Jaromír Nohavica zpívá v písni Já si to pamatuju


zbabělce pamatuju,
hrdiny pamatuju,
mlčící pamatuju,

Přičemž to jsou právě mlčící, na kterých vše stojí a padá. V knize Zakázaná rétorika je sice výrok o nacis­tickém režimu, ale lze ho vztáh­nout i na ten komunistický:

Dějiny nacis­tic­kého režimu ukazují, že připra­ve­nost podřízených osob být spolu­pa­cha­teli zločinu je téměř neome­zená, když jim přísný řetězec příkazů a striktně ohraničené oblasti úkolů dávají pocit, že jsou jen bezvýz­namným kolečkem v nepřeh­léd­nu­telně velkém soukolí. Je to typický mecha­nismus poslušnosti, ponořit se do nějakého úkolu v úzkých technic­kých aspek­tech a ztratit (vědomě nebo nevědomě) z očí přehled o obsáh­lých důsled­cích. Příjemci rozkazů nepřebírají takto zodpověd­nost za celek nebo výsle­dek, protože sami sebe vidí jenom jako mezič­lánek v řetězci akcí.

Nepřes­tává mě znepo­ko­jo­vat, jak se něco takového mohlo stát a jak to mohli ostatní dopus­tit. Jakkoliv si můžu krásně nalhávat cokoliv, tak nemám odpověď na otázku: Jak bych se zachoval já? Doufám, že se do podobné situace, kdy by pravda vyšla najevo, nikdy nedostanu.

Film je zdarma k vidění (jako stream) na HBO GO.