Jako dítě jsem byl odkojený Foglarovými Hochy od Bobří řeky. Sice jsem trávil dost času u počítače, ale stejnou měrou i potoka za domem, kde jsem si zkoušel různé návody z knihy SAS - Příručka jak přežít. Řekl bych, že celý život mi byly blízké skautské zákony, ovšem tenkrát jsem ještě skautovat nezačal. Jednak pocházím z malé vesnice, jednak se tou dobou skauting nejspíš teprve znovu nadechoval po revoluci, takže by možná stejně nebyla příležitost. Jsem otcem tří dětí a nejstaršího syna jsem hned v první třídě přihlásil do skautské družiny, kterou vedou manželé Kociánovi. Loni se jim narodil třetí potomek, tak mě poprosili, zda bych jim s družinou, alespoň dočasně, nepomohl. Kvalifikoval jsem se asi tím, že jsem se k nim připojil na zimní přechod Brd. Rád jsem souhlasil a nakonec to využil jako příležitost stát se skautem, byť už jako dospělý, což je méně obvyklé. V následujícím textu bych chtěl shrnout svoji zkušenost, která by mohla pomoct jiným dospělým ztratit ostych, tak případně zlepšit orientaci a zjednodušit jejich začátky.

Předně proč by se chtěl dospělý člověk stát skautem a věnovat tomu svůj čas a energii? Jeden z impulzů může být právě trošku sobecký zájem zajistit své děti, protože je nedostatek vedoucích. Nemůže to však být důvod jediný. Musí to být obecný zájem o děti. Tímto zájmem naplňuje jeden ze tří principů skautingu: odpovědnost vůči ostatním. Proč si vybral z mnoha jiných mládežnických organizací zrovna skauting? Nejspíš shledává důležitou jeho podstatu, kterou je všestranný rozvoj mladých lidí, zdůrazňující pobyt a činnost v přírodě, její poznávání a ochrana. Další princip, s kterým je potřeba se ztotožnit, je odpovědnosti vůči Bohu. Tím není míněno konkrétní náboženské smýšlení, nýbrž něco, co vás přesahuje, vyšší hodnoty než jen materiální. Ve skautském slibu symbolizované Pravdou a Láskou. Není to něco, co lze rozebrat v jednom odstavci. Jde o váš vnitřní žebříček hodnot.

Skautské hnutí dbá na symboliku a vnější identifikaci jako je kroj, podávání levé ruky, oslovení „bratři a sestry“ atd. Nejsou tím sice ojedinělí, nicméně dávají tím jasně najevo, že patří ke společenství, se kterým sdílí hodnoty.

Společenství

Skautské společenství bych chtěl ilustrovat na třech příkladech. Jeden z posledního roku, kdy do našeho okresu přijela skupina francouzských skautů na letní tábor. Jedna družina, kluci cca 9 až 14 let s tak 17letým rádcem, nás předem oslovila, aniž bychom se jakkoliv znali, že nás v létě navštíví a zda můžou přenocovat. Bylo to příjemné setkání.

Další příklad sice nepřekračuje hranice, ale rovněž překonává vzdálenosti. Pokud se přestěhujete i na druhý konec republiky, kde nikoho neznáte, přesto najdete v nejbližším středisku bratry a sestry, někoho, kdo nebude tak úplně cizí.

V neposlední řadě jedna pracovní historka. Obchodník přišel na první schůzku. Potenciální obchodní partner zrovna stál v kanceláři na židli a věšel na zeď plakát nebo obrázek s heslem, ve kterém bylo něco o vědění. Když obchodníka uviděl, tak zavtipkoval: „Neprozraďme nic, co víme.“ A obchodník mu automaticky a bez rozmýšlení odpověděl: „Mlčenlivost chrání nás.“ Tentýž den mu partner schválil velkou zálohu, protože, jak později vyplynulo, prý když zná nazpaměť Rychlé šípy, tak ho přece neokrade.

Knihy

Jakožto dospělým, kteří si neprošli skautingem v dětství, vám budou chybět společné zážitky a taky spoustu znalostí. Znalosti doženete o něco snadněji.

První nejspíš sáhnete po nejčastěji doporučované publikaci Tichá pošta (Věra Voňavková). Je to krátké, v elektronické podobě zdarma. Jedná se o naprostý úvod do skautingu, kde zjistíte, zda je skauting pro vás to pravé a zda se mu chcete věnovat. O tom už jsem byl přesvědčený, takže jsem hledal dál.

Do pomyslné povinné četby bych určitě zařadil dobrodružný a dojemný životopis zakladatele skautského hnutí lorda Baden-Powella Vlk, jenž nikdy nespí (Walter Hansen). Za mě by mohl být klidně delší a jít více do hloubky. Proto jsem dále zvolil knihu Na pomoc skautským vůdcům (Robert Baden-Powell), opět k dispozici v elektronické podobě zdarma. Určitě nejde o úplný a přesný návod, jak vést skautský oddíl, nýbrž pojednává o principech a cílech skautingu.

Víc konkrétních návodů a méně principů naleznete v levné brožurce Rádce skautské družiny (Miloš Zapletal). Nelíbí se mi autorův důraz na bodování, ale bezesporu dobrá inspirace, co s dětmi dělat na družinových schůzkách.

Velmi na mě zapůsobila kniha Listy Jurovi (Velen Fanderlík), audio kniha k dispozici zdarma. Má co říct komukoliv, kdo vede jakýkoliv tým. Měl jsem si přečíst už před několika lety kvůli práci. Jsou to rady, byť ne přesný návod, jak být dobrým vůdcem. Zamyšlení o kázni, motivaci, příchodu a odchodů členů či vlivu a roli vůdce. Určitě se k ní ještě někdy vrátím.

Knihu Čekatelská zkouška (Tomáš Vítek), opět k dispozici v elektronické podobě zdarma, bych rozhodně nedoporučoval mezi prvními, ale až na konec, tak po roce činnosti. Zaměřuje se na formálně vyžadované kompetence. Dostanete-li se k podobným publikacím, už nejspíš uzrál čas se přihlásit přímo na čekatelský kurz.

Organizace

Doposud jsem psal obecně o skautském hnutí, ale vstoupil jsem do konkrétní organizace: Junák – český skaut, z. s. Není to u nás organizace jediná, zato však největší. K dnešnímu dni má přes 60 tisíc členů.

Takhle velká organizace přináší spoustu výhod. Má propracovaný systém vzdělávání, zkoušek, didaktických materiálů a organizaci jednotek. Nejmenší jednotkou je družina, zpravidla kolem šesti dětí. Každé dítě, i každý vedoucí, jsou naprosto jedineční, takže můžou dosahovat různých výsledků, ale právě onen propracovaný systém by měl zaručit jakési minimum. Ať už to jsou principy, ze kterých vychází, tak kvalifikaci, kterou vyžaduje od dospělých.

Velikost s sebou ovšem přináší i stinné stránky, které jsem měl možnost vidět ve srovnatelně velkých firmách. Družina patří pod oddíl a ten pod středisko (a dále vyšší celky). Středisko je základní organizační jednotka čítající velmi zhruba mezi 50 až 150 členy. Úskalí nefungujícího střediska popisuje otevřeně Lubor Procházka (Hugo Boss) v časopise Skautský svět, prosinec 2018 (č.2/57, strana 8 až 11), doporučuje přejít do jiného střediska, než marnit čas. Osobně si myslím, že tohle může fungovat ve velkých městech, kde bývá středisek několik, na venkově můžou jednotlivá střediska dělit desítky kilometrů, tam případnou změnu vidím velmi náročnou až nemožnou. Ale je to jako ve firmách. Buď neshody překonáte, změníte oddělení či pobočku a nebo nezbývá než odejít.

Osobní rozvoj

Na začátku jsem jeden princip vynechal a to odpovědnost vůči sobě. Někdo kdysi řekl, že jste průměrem lidí, kteří vás obklopují. Domnívám se, že díky skautingu se posunete. Nepřísahali jste, ale slíbili jste, že budete konat, jak dovedete nejlépe. Tudíž se připouští a očekává, že se vám to nebude vždy dařit. Navíc skautský zákon nic nezakazuje, neříká jakým skaut nemá být, je naopak pozitivní a říká, jaký skaut být má.

Zcela konkrétní drobné zlepšení může být to, že budete systematicky vyrážet na výlety. Dřív bylo možné se na ledacos vymluvit, ale tentokrát je potřeba připravit výpravu pro družinu. Osobně jsem trochu oprášil hudební nástroje a našel motivaci cvičit, abychom si mohli s dětmi zazpívat.

Mužství

Pro mě má skauting ještě jednu důležitou rovinu, která se dnes možná tolik nezdůrazňuje, a tou je mužství (Tím samozřejmě nechci upřít skauting ženám). Steve Biddulph v Knize o mužství napsal: „Jakkoliv dobrý otcem byste byli, je důležité chlapce dostat do společnosti jiných mužů. Mnohdy se mužství dokazuje rychlou jízdou nebo tím, kdo víc vypije. Kluci ovšem musí dostávat pozitivní vzory.“ Nemluvě o chlapcích, kteří vyrůstají s matkou samoživitelkou. Na základních škole potkají muže spíš jako školníka, jelikož učitelek je téměř 93 %. Srovnáme-li v Junáku počet dospělých starších 26 let, tak mužů je 59 %.

Jaký mají dnes chlapci iniciační rituál? Nemůže jím být právě skautský slib?

Osobní zkušenost

Už je to skoro rok, co působím v Junáku jako dospělý. Nesetkal jsem se s tím, že by mi při vstupu někdo házel klacky pod nohy, nebo mi dával najevo, že k nim nepatřím, protože jsem s nimi nezačínal v dětském věku. Naopak jsem by vyzván, abych s vedením družiny pomohl.

Co bylo naopak slabší, byla metodická podpora. Za rok toho člověk příliš neodpozoruje. Knih jsem zmiňoval celou řádku, ale kromě Vlk, jenž nikdy nespí (kterého mi půjčili hned na začátku) a Tiché pošty, mi chvíli trvalo, než jsem se k nim dopracoval. Je to paradoxní, protože metodické podpory je ve skutečnosti bohatá zásoba, ale je potřeba o ní vědět. Uvítal bych nějaký rozcestník pro dospělé nováčky nebo ještě lépe adaptační plán. Tyhle dvě publikace jsou totiž důležité, nikoliv však dostatečné. Dnes už vím, co mám kde hledat a kde se případně zeptat. Jedná se například o informační systém skautIS, kde zatím zvládám nejzákladnější operace, ale jsem si jistý, že k tomu někde školící materiály najdu.

Co nejdřív jsem se zapojil do vzdělávacího procesu Junáku a přihlásil se na Čekatelský kurz. Kurzů je k dispozici několik, ovšem jsou rozstrkané různě po republice, vyžadují alespoň tři víkendy a ne všude uvítají dospělé starší 25 let (ač tomu rozumím). Plánování dá tedy trochu zabrat, ale není to nemožné a alespoň to vyzkouší vaše odhodlání.

Cíleně jsem šel za tím, abych složil svůj skautský slib a cítil jsem v tom podporu. Na druhou stranu jsem slyšel o dospělých, kteří slib do roka nesložili a ne kvůli svému nezájmu, ale kvůli přístupu svého oddílu. Možná, že to prvoplánově nebylo myšleno zle, ale osobně bych si to vykládal, že nejsem vítán jako plnohodnotný člen.

Přestože může být vaší motivací personálně zajistit oddíl pro svoje děti, tak v ideálním případě by měly být úplně v jiném oddíle nebo alespoň družině než tam, kde působíte vy.

Závěr

Skaut vás dospělé, kteří jste nezačali skautovat jako děti, potřebuje. Projděte si skautské zákony a principy, zda jste s nimi kompatibilní. Zeptejte se nejbližší družiny, oddílu či střediska. Připojte se k nim na výpravu. Nebude to jednoduché. Něco vás to bude stát, ale něco si z toho i odnesete. Dalo by se říct, že jsem na skautování už dost starý. Ideálně, pokud by se i s mou pomocí podařilo rozjet a udržet naše družiny tak, aby se o ně pak staraly odrostlé děti. A my dospělí se pak můžeme stáhnout a zpovzdálí sledovat, jak vše funguje. A bude-li potřeba, poradit či přiložit ruku k dílu. Snad díky tomu bude svět zase o něco lepší.

Související