Kniha Zen a umění údržby motocyklu není primárně o údržbě motocyklu ani o kapajícím kohoutku. Je to taková intelek­tuální zenová road movie, se zajímavými postoji k životu. Našel jsem tam i jeden přesah do softwa­rového inženýrství.

Konkrétně jde o scénu, kdy autorovi v nějaké dílně „zmasak­ro­vali“ jeho motorku. Zamýšlí se nad postojem oněch chlapíků k práci.

Vůbec svoji práci nepro­žívali. Nikdo o sobě neříkal: „Já jsem mecha­nik.“ Bylo vám jasné, že v pět odpoledne, nebo kdy jim ta osmiho­di­nová směna skončí, se vším seknou a o práci pak ani myšlenkou nezavadí. Snažili se na ni nemyslet už během pracovní doby. Svým způsobem se jim tak dařila stejná věc jako Johnovi a Sylvii - žili s techni­kou, aniž by se jí jakkoliv zabývali. I když oni se jí vlastně zabývali, ale nevkládali do ní nic ze sebe, stáli jakoby stranou, duchem mimo. Technika se jich přímo dotýkala, ale oni nejevili sebemenší zájem.

Nevidíte podobné postoje i ve vaší branži? V podstatě tak lze vystih­nout rozdíl mezi dělníkem a řemes­l­níkem, ne? Jistě, nic nenamítám proti osmiho­di­nové pracovní době, ostatně sám ji dle principů extrém­ního programování zastávám. Ovšem být dobrý, a nejen vývojář, znamená mít o svou práci zájem.

České vydání je očividně rozebrané, tak alespoň odkaz na anglický originál Zen and the Art of Motor­cycle Maintenance. Mohly by vás zajímat i další citace z knihy.

Na závěr jedno ilust­rační video.

MACHINE from matt machine on Vimeo.