Již jsem psal o tom, co se firmy můžou přiučit od armády. Přivedla mě k tomu kniha Corps Business: The 30 Management Principles of the U.S. Marines. Volně pak navázal Dagi, co má společného voják blátošlap s vývojářem lopatou. Od té doby jsem si poznamenal několik další věcí, kterými se lze od ozbrojených složek inspirovat. Nedávno jsem potkal známého, který dělá vedoucího územního odboru (okres) Policie České republiky. Začal jsem konverzaci: „U vás dělá ten a ten, ale toho asi neznáš, že?“ Odpovědí mi bylo: „Jasně, že ho znám. Já znám jménem všech svých 220 podřízených.“ Obdivem mi poklesla brada a zatím jsem si vybavoval poměry v obdobně velkých firmách.

Uniforma


US Army Africa (by-nc-sa 2.0)

Uniformy se jako téma objevují i ve školství, ale tradice anglosaského světa jde zcela mimo nás. Přesto zkuste si představit, co nošení uniformy obnáší.

Sice drobnost, ale nemusíte se trápit tím, co si vzít na sebe, výběr slušného oblečení se vyřešil sám.

Uniforma má i mnohem praktičtější přínos. Předně na ramenou má výložky s označením hodnosti. No a? Ve firmě o stovkách a tisících zaměstnanců sice v lepším případě visí vyobrazení organizační struktury na chodbách, ale i tak nemáte šanci se orientovat v tom, kdo přísluší k jakému útvaru a zda ho můžete na místě poslat do háje nebo zda je naopak potřeba sklopit uši. Dále najdete na uniformě jmenovky (prohlédněte si fotografii v největším rozlišení). Ve firmách to jsou zpravidla čipové karty s fotografií a jménem (obvykle zvané badge). I kdyby byly nošeny viditelně, tak jak podle vnitřních předpisů mají, stejně byste je nedokázali přečíst. Všimněte si, že označení jmen a funkcí není doménou jen ozbrojených sborů ale i zdravotního personálu a záchranářů.

V neposlední řadě nošením uniformy dáváte najevo hrdost příslušnosti k armádě, univerzitě, firmě…

Nadřízený

Dnes je většinou zvykem, že si ve firmě všichni tykají. Kolikrát mě již napadlo, zda je to dobře, jestli není lepší si občas zachovat odstup. Trefně to vystihl Milan Uhde v rozhovoru pro časopis Respekt - V ČT vládne strach

…kdežto já jsem ho (Petra Dvořáka) stále oslovoval pane generální řediteli. To mě naučil mimo jiné Václav Klaus, že tykání vede k tomu, že když někomu řeknete: „Ty jsi vůl“, on jen odpoví: „Ty taky.“ Když ale řeknete: „Pane, vy jste vůl“, tak to je urážka, která se cítí.

Jistě se budete ohánět armádním drilem. Měl jsem možnost vést jeden večer rozhovor s majorem AČR a ten říkal, že cílem přijímače je zlomit vaše ego. Má to něco do sebe, vždyť kdo nám dnes připomíná nedostatek pokory?

Máte jako nadřízený možnost utnout diskusi následující kouzelnou formulí? „To je rozkaz!“ Načež uslyšíte strohé: „Pane, ano pane!“

Závěr

Zejména příklad s uniformou dávám často k dobru. I když bych ji možná uvítal i ve firemní prostředí. Co si o tom myslíte vy?