I přes zdravou míru pokory si o sobě myslím, že jsem dobrý programátor. Jsme masírováni příběhy úspěšných lidí (americký sen), kteří si svůj úspěch nepochybně vydřeli, ale jejich štěstí je jaksi upozaďováno. Malcolm Gladwell to v knize Mimo řadu, (v anglickém originálu Outliers) píše: „Tváříme se, že úspěch je jen a pouze otázkou osobních zásluh… Jejich úspěch nebyl jen jejich dílem. Byl produktem světa, v němž vyrostli.“ Sám jsem pocho­pi­telně při četbě bilan­co­val, co je moje zásluha a v čem se na mě usmálo štěstí.

Citát

Lidé se nevyp­ra­covávají z ničeho. Za svůj úspěch vždy vděčíme alespoň něco málo původu či mecenášům. Může se nám zdát, že lidé , kteří rozmlou­vali s králi, to dokázali jen díky svému nadání a píli. Ve skuteč­nosti však byli benefi­ci­enty skrytých výhod a mimořád­ných příleži­tostí a kultur­ního dědic­tví, díky nimž mohli studovat a pracovat a poznávat svět z privi­le­go­vaných pozic, jež zůstaly jiným nedostupné. Není přece jedno, kdy a kde se narodíme.

…nejvyšší dub v lese není nejvyšší jen proto, že vyrostl z nejtvr­dšího žaludu, ale také proto, že jej nestínily jiné stromy, protože má kořeny v úrodné a hluboké půdě, protože jej neohlodal žádný zajíc, když byl ještě mladý a protože jej nepokácel žádný dřevo­rubec dřív, než stačil dospět.

Umět se narodit

Mám už odcvičeno oněch 10 000 hodin, ale Billu Joyovi nesahám ani po kotníky. Nejspíš nemám jeho talent, ale neměl jsem ani jeho příleži­tosti. Nestěžuji si (i tak považuji svoji dosavadní kariéru za úspěšnou). V dějinách osobních počítačů byl podle knihy důležitý rok 1975, to jsem ještě nebyl ani na houbách. Tehdy vyšel v časopise Popular Electronics článek o výjimečném stroji Altair 8800, který stál 397 dolarů.

„Pokud by člověk v sedmdesátém pátém příliš starý, měl už po studiích a místo u IBM. A jakmile nastoupil k IBM, těžko se už přizpůso­boval novým časům,“ tvrdí Nathan Myhrvold…

Pokud jste v roce 1975 měli už pár let po studiích, patřili jste ke staré gardě. Právě jste si pořídili dům. Oženili se. Dítě na cestě. Neměli jste nejmenší chuť vyměnit bizarní mašinku za 397 dolarů. Všechny narozené před rokem, řekněme 1952 tedy můžeme vyškrt­nout. Ale žádoucí není ani příliš nízká věk. Ideální je chytit příleži­tost za pačesy hned na počátku od roku 1975, a to zkrátka nejde, když člověk ještě trčí na střední… Ideální věk byl tehdy dvacet, jednad­vacet let, tzn. rok narození 1954 nebo 1955.

  • Bill Gates, 28. říjen 1955
  • Paul Allen, 21. leden 1953
  • Steve Ballmer, 24. březen 1956
  • Steve Jobs, 24. únor 1955
  • Bill Joy, 8. listopad 1954

Billy Joy tvrdil, že kdyby byl jen o fous starší a při progra­mování by se musel potýkat s děrovacími štítky, býval by se dal raději na přírodní vědy.

Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.

(Matouš 13:12, Bible21)

Můj příběh

Knihu Mimo řadu vřele doporučuji (o počítačích je tam jen jedna kapito­la). Při četbě jsem přemýšlel nad štěstím, které mě potkalo a tím, jak jsem s ním naložil.

Mojí iniciací byl osmibi­tový počítač Commo­dore 64, který jsem dostal někdy v první třídě, kolem roku 1991. Štěstí bylo, že mí rodiče do něčeho takového vrazili peníze (Byl jsem jediný ze třídy, kdo měl doma počítač, a na celé základce jsem byli tenkrát asi jenom tři). Moje zásluha to, že jsem nepařil jen hry, ale zkusil i progra­movat (jestli tak lze pár if výrazům v basicu říkat).

Někdy v roce 1997 jsem přeskočil stroje 386 a 486, na kterých si šlo ve škole vyzkoušet talent tak, že jste naučili Karla, aby prošel bludiště. Rodiče se opět plácli přes kapsu a koupili nám sestavu AMD K5 s 8MB Ram, kde jsme provo­zo­vali Windows 95. Než jsem nastoupil na gympl, nejspíš v roce 1999, jsme dokou­pili modem a ždímali z telefonní linky 33 kbps. Pokud jsem byl na inter­netu mimo špičku hodinu denně, stálo to majlant, matně si vzpomínám, že něco kolem 800 Kč měsíčně (zdroj?). To bylo štěstí. Moje přičinění to, že jsem páteční odpoledne místo v hospodě proseděl v učebně na kroužku, kde jsme v pascalu progra­mo­vali datové struk­tury, hanojské věže nebo quick sort.

Na FEL ČVUT nevzpomínám rád. Zásadní pro mě ovšem bylo, že jsem na strahov­ských newsech našel inzerát firmy Simple Way, kde už jsem v roce 2006 čuchnul ke Springu 2.0, Hiber­nate a extrém­nímu progra­mování, což mi přineslo skvělý náskok. Pak už to jsou samá pozitiva a sociální jistoty.

Štěstí má člověk, který vyhraje v loterii. I když se říká, že štěstí přeje připra­veným, tak to spíš označuje příleži­tost, kterou díky tvrdé práci plně využijete.

Pochlubte se v komen­tářích sami, jaké vás potkaly příleži­tosti a jak jste je využili, nikdo jiný to za vás neudělá.