Uběhl jsem maraton. Hodně lidí uběhne maraton rychleji, spousta pomaleji a úplně nejvíc jich ho neuběhne vůbec. Je to, alespoň pro mě, především závod sám se sebou a můžu říct, že ten jsem vyhrál. Jestli vás baví běhání a nebo chcete sami maraton uběhnout, sepsal jsem pár poznámek o tréninku a samotném závodu, které by vás mohly zajímat.

Úvod

Fasci­nuje mě závod Ironman (dlouhý triat­lon: 3,86 km plavání, 180,25 km na kole a maratonský běh; dohro­mady pod 17 hodin). Manželka mi na to řekla, ať si zkusím rodit. Její kolega, triat­lo­nista, kontro­val, ať si zkusí zaběh­nout Ironmana. Přesvědčil jsem se, že jsem schopný natrénovat na jednu discip­línu, ale na všechny tři?

Začal jsem tedy marato­nem. Říkal jsem si, že pěkný milník by bylo pod čtyři hodiny. Nevybíhal jsem z gauče. Posled­ních deset let jsem běhal jednou týdně 10 km (výji­mečně dvakrát až třikrát) a uběhl jsem i půlma­ra­ton, tak jsem věřil, že maraton nějak uběhnu. Nicméně dal jsem na radu zkušenějších a začal trénovat pořádně.

Patrick Zandl na svém blogu Krysa běhá hezky vystihl, proč zrovna čtyři hodiny.

...běh je až pohyb nad 10 km/h, tedy v tempu pod šest minut na kilometr. Všechno pod to je klus, rychlejší chůze a tak dále. Dát maraton nad 4 hodiny a dvanáct minut tedy znamená, že jste kus ušli, neběželi. Co je v tom za vítězství? Sama sebe nad sebou samým? Nojo, ale chtěl já jsem to ujít nebo uběhnout?

Trénink

Vybíral jsem z trénin­kových plánů na Runkeeper.com, ale rozdíl mezi 4:00 a 3:45 nebyl v četnosti, ale jen v rychlosti tréninků, tak jsem vybral rovnou rychlejší. Příprava na maraton obnášela běhat čtyřikrát týdně po dobu 16 týdnů a do toho dvakrát týdně posilovat (první dva týdny jsem z toho padal na hubu). Slušný zabiják času. Běh trval v průměru 1:12, což je zavádějící, jelikož byly běhy pod hodinu ale tak za hodiny tři. Když už nic jiného, tak jsem se díky hledání nových tras podíval na místa v širokém okolí, kde jsem celých třicet let nebyl.

Vždycky jsem se v knihách divil poděkování manželkám za pocho­pení. Ale už je mi to jasné, porozumění rodiny je potřeba. Něco jiného je, když volný čas trávíte stavbou rodin­ného domu nebo nepotřebným běháním. Běhal jsem většinou po nocích. I když na cestu vidíte (na lesní známé cesty 80 lumenů stačí), tak vás přesto tma nějak podvědomě zpomalí. Trénink na maraton v květnu dobře prověří vaše odhod­lání, protože začíná už v lednu. Kromě zmiňo­vané tmy vás čeká zima a v lepším případě sníh či náledí, v horším déšť. Na druhou stranu je počasí výrazně stabil­nější než v dubnu, kdy už začínají bouřky. Ale jak říká Miloš Škorpil, neexi­s­tuje špatné počasí, jen špatně oblečený běžec.

Víc jak sto dní inten­ziv­ního tréninku přineslo své ovoce, nicméně ve srovnání s potápěním na nádech, kdy jsem za týden víc jak zdvoj­násobil svůj výkon, to šlo velmi pomalu. Vynechal jsem jediný trénink a to navíc kvůli 6. přehlídce českých ciderů.

Chyběl mi trenér. Měl bych vypilovat techniku. Viděl jsem svoje fotky, jak se v závodě zakláním, hrůza. Stejně tak s posilováním. Jednak nevím, co cvičit a ani, jestli to dělám správně. Proto jsem vděčný alespoň za aplikaci Fitstar, ke které mě přivedl Partrick Zandl a kterou teď taky doporučuji.

Celou dobu běhám v botách Mizuno, nějak mi prostě sedly. Půl maraton jsem ještě běžel v Wave Ultima 5, ale ty jsem vyměnil za tvrdší Wave Rider 18. Zrych­lení bylo znát, ale měkká bota vám zkazí krok, takže mi trvalo tak dva tréninky, než jsem srovnal krok a přestala mě bolet krční páteř.

Měření

Dvakrát jsem běžel zimní půlma­raton na Blaník a ani jednou jsem se nedostal pod dvě hodiny (pravda, převýšení je 596 m). Ukázalo se, že v tréninku běhám příliš monotónně a rychle. O náplň tréninků se postaral Runkeeper a na měření tepu jsem si v akci pořídil hodinky Sigma PC 15.11.

Vzdále­nost a rychlost jsem se rozhodl měřit na mobilu. Zpětně viděno, když už jsem inves­toval tolik času a úsilí do tréninků a peněz do startov­ného, mohl jsem něco vrazit i do hodinek. U potápěč­ského počítače jsem neváhal, tam jde o život, tady o nic. Jen je to nepohod­lné. Na telefon na bicepsu není pořádně vidět, jste odkázání na zvuková upozor­nění. V neposlední řadě baterie v zimě ani v kapse nevydrží přes dvě hodiny a především je GPS nepřesná (na půlma­ra­tonu jsem měl chybu 3 km!). Nechápu, že neimple­men­to­vali nějakou heuris­tiku, které zahazuje očividné nesmysly jako kilometr pod minutu a podobně. Jestli si někdy zkusím něco naprog­ra­movat na mobil, bude to nějaký proof of concept právě na kvalitu GPS souřadnic.

Statis­tiky Runkeeper ve verzi zdarma nenabízí moc statis­tik, ale naštěstí umožňuje export dat ve formátu gpx. Našel jsem šikovný nástroj JRunanalyzer, do kterého to můžete nasypat. Vychází mi, že jsem uběhl (maraton nepoč­ítaje) 62 tréninků v celkové délce 803,2 km (doposud jsem běhal 500 km za rok). Zabralo mi to 74 hodin a 48 minut čistého času, nastoupal jsem 10 758 metrů a držel průměrné tempo 05:35 min/km. Nejdelší trénink měřil 32 km a uběhl jsem ho za 3:07.

Prošel jsem si záznamy vypozo­ro­val, že jednu 8 km trasu s převýšením 137 m jsem při tepu do 75% TFmax na začátku tréninku uběhl v tempu 6:01 min/km a na konci již za 5:16 km. To zpoma­lení mi ze začátku lezlo na nervy, ale při akumu­laci únavy jsem to nakonec ocenil. Na jiné 6 km trase s převýšením 81 m jsem s časem 35 minut na začátku tréninku dosahoval tepu 75 % T­Fmax a na konci jen 65 % T­Fmax. Klidový tep jsem srazil pod 50 bpm (nemám Fitbit a ráno jsem si skoro nikdy na měření nevzpomněl).

Zdědil jsem postavu po tátovi, který chtěl být žokejem. Ať (ne)dělám, co dělám, moje váha se drží na 63 kg. Proto mě překva­pilo, že jsem během tréninku zhubl jeden kilog­ram. A to jsem si dával dvě večeře a k obědu míval kilové porce. Zajímavá je predikce vztahu hmotnosti a rychlosti, ale bál bych se s tím experi­men­to­vat, protože potře­bu­jete vědět, jaká je vaše zdravá hmotnost.

Český rozhlas přinesl zajímavý projekt Jak bolí maraton. Senzory změřily, co se děje s tělem člověka, který ještě před rokem vážil 125 kilo a po osmiměsíčním tréninku běžel maraton.

Literatura

To je samé Běhání s Keňany, Zrozeni k běhu, O čem mluvím, když mluvím o běhání … a přitom jsme národ Emila Zátopka, který jako jediný na světe vyhrál na olympiádě 5 km, 10km i maraton. K Vánocům jsem o něm dostal motivační knihu Emil běžec. I když se téměř nedívám na televizi ani na sport v ní, musel jsem si pustit záznamy z jeho slavných závodů a musím přiznat, že se mi oči zaslzely dojetím

Nemůžu opomi­nout knihu Miloše Škorpil a Miloše Čermáka Jak uběhnout maraton za 100 dní(k dispo­zici zdarma) a taky Škorpilův blog Běžecká škola.

Závod

Pražské akce jsou na mě příliš masové. Ovšem bylo dobré si vyzkoušet takhle velký závod nejdřív jako půlma­ra­ton, nebyl jsem z toho pak tolik vystre­so­vaný. Co mi nedalo spát, bylo tempo. Cílil jsem pod 3:45, ale zaběhl jsem celkem dobře půlma­ra­ton, takže jsem se cítil v dobré formě a měl jsem natrénováno v kopcích, ale byl to můj první maraton, takže jsem chtěl běžet s vodičem. Jenže vodiči byli na čas 3:45 a pak až 3:30 a to je sakra rozdíl. Šéf oddělení (který naběhá za měsíc, co já normálně za rok) a Miloš Škorpil na blogu, mě hecovali na 3:30. Odpovídala tomu i predikce rychlosti, ale na poslední chvíli jsem vyměkl, jelikož byl hic už od rána a navíc foukalo. Potíž je v tom, že když vyběh­nete moc pomalu, tak už to pak nedože­nete, a když příliš rychle, nezbydou vám síly na konec. Zhruba do 35. kilometru je to totiž pohoda až nuda, pak to teprve začne.

Pokud nejste z Prahy, je budík na maraton z kategorie kill me. Jinak organi­zace i přes obrovské množství účast­níků, kterým několik prvních kilometrů takřka šlapete na nohy, dobře zvlád­nutá. Ocenil jsem noční tréninky na polních cestách, jelikož městský závod rozhodně není bez překážek - klopýt­nutí o koleje či obrub­níky mě tedy neroz­ho­dilo. Zvládal jsem pít, jíst a ochla­zovat se na každé občer­stvo­vačce. Druhý den po závodu jsem bych schopný chodit. Únavu jsem pociťoval asi jako po čtrnác­ti­ho­di­nové směně na stavbě. Poslední sval mě přestal bolet asi za týden.

Závěr

Vyzkoušel jsem si to. Neříkám, že už maraton nikdy nepoběžím, ale rozhodně ne letos a nejspíš ani příští rok. Je to trochu škoda, jelikož cítím poten­ciál se zlepšovat a taky mi je líto fyzičky (i když běhat ani cvičit nepřes­ta­nu). Maraton je opravdu zabiják času. Spíš by mě lákalo pokořit tempo 4 min/km (i když to je úplně jiný druh tréninku) - Cooperův test přes tři kilometry, pět kilometrů pod 20 minut a nakonec desítka pod 40 minut.

Asi není k zahození, že děti budou vědět, že táta není gaučový typ, ale teď bych potře­boval postavit plot a naučit syna jezdit na kole. Taky bych chtěl vypěs­tovat a naložit zelí, upéct chleba, naučit se pořádně hrát na ukulele, začít včelařit, zase vylézt na skálu, vrátit se pod vodu, naučit se řídit plachet­nici… Když to po sobě tak čtu, asi se podvědomě nemůžu s smířit s tím, že doba polyhis­torů skončila s renesancí a že nemůžeme plně obsáh­nout ani svůj obor. Asi nechci mít jeden hlavní koníček. Zkusme toho co nejvíce, jako Timothy Ferriss, autor knihy Čtyřho­di­nový šéfkuchař.