Otužování zažívá takový rozmach, že psát o něm je možná nošení dříví do lesa. Nicméně konec léta je ideálním okamžikem začít a stejně jsem na podobné dotazy nedávno odpovídal, tak rovnou servíruji veřejně. Přijde mi, že když jsem se dřív potápěl, takže jsem býval otužilejší. S bráchou vzpomínáme na čtyřicetiminutové dubnové ponory v lomu v dámském neoprenu nadto o číslo větším. Ještě před covidem mě kolega lanařil do otužileckého klubu. To mě na jednu stranu lákalo, ale na druhou stranu mě odrazovala formálnost (včetně lékařské prohlídky) a především jsem si nedokázal představit, kam bych to do svého časového rozvrhu vmáčknul. Nějakou dobu jsem si s myšlenkou pohrával, až jsem dospěl k rozhodnutí, že můžu přeci začít sám v našem zahradním jezírku. Tady jsou poznámky z mé cesty.

Rychlý úvod

Jak jsem předeslal, začal jsem se otužovat koncem léta, kdy teplota vody začíná postupně klesat pod 20 °C. K teoretické přípravě je nutné dodat, že voda má víc jak 20x větší tepelnou vodivost než vzduch a proudící voda ochlazuje více než stojatá, takže neberte stupně absolutně. Do vody vstupuju podle rad jako do sklepa. Tedy neskákat, ale ani se zbytečně netrápit. Z interních materiálů nějakého otužilckého klubu jsem vzal následující údaje pro začátečníky. Rád bych odkázal zdroj, ale nemůžu si vzpomenout. Pocitově mi čísla sedí, ale jsem fakt hubeňour. Po třech letech se mi daří držet horních limitních časů, začínal jsem pochopitelně na dolních hodnotách. Rozhodně nemám realistické ambice dotáhnout to na kilometr v ledové vodě. Když už do vody vlezete, vydržte alespoň tu minutu. První pocit bývá všelijaký, skoro si říkám, že se trápím, ale nakonec z toho mám radost.

teplota čas
16 – 20 °C 12 – 18 minut
12 – 16 °C 8 – 14 minut
8 – 12 °C 4 – 10 minut
4 – 8 °C 2 – 6 minut
0 – 4 °C 1 – 4 minut

Třesavka je přirozeným projevem, ale měla by se dostavit až po vylezení z vody, jinak je to velmi nebezpečné. Před plaváním si uvařím čaj a rozdělám v krbu. Po návratu do místnosti zůstanu nějakou dobu nahý, abych vyrovnal teplotu kůže. Oblečení by izolovalo od tepla. Plavky a převlékání z nich je mi ve studené vodě extrémně nepohodlné (další argument proti otužování v klubu podle pravidel). Z ledové vody mi trvá několik hodin než se fyzicky úplně vzpamatuju.

Chodím plavat dvakrát týdně.

Pocity z klesající teploty vody nejsou lineární, zaznamenal jsem několik zlomů. Teprve až když začalo mrznout, jsem se pozdě dočetl, že začátečníci nutně nemusí první sezónu vydržet až k nule. Fyzikální vsuvka: Je-li voda sladká a stojatá, tak nebude chladnější než nula. Pod čerstvě rozbitým ledem může být dokonce teplejší.

Plavání a proudící voda ochlazuje víc, než kdybyste stály na místě, ale tohle trápení z nicnedělání nemůžu psychicky vydržet. Takže se obvykle v ledové vodě minutu aklimatizuju a pak se snažím chvíli plavat, aby mi to rychleji uteklo.

Bezpečnost

Co se bezpečnosti týče, plavu ve stojaté vodě kde stačím a navíc bez lodního provozu. Pořídil jsem si pevnou bójku, kterou zatím používám hlavně na vytrvalostní plavání s dětmi na táboře. První rok jsem si s sebou bral dozor, teď doma alespoň někdo ví, že jdu plavat. O svém srdečním zdraví jsem objektivně přesvědčen ať už z měření tepu během běžeckého tréninku tak i z vyšetření EKG u svého praktického lékaře. Osobně to mám postavené tak, že nesmím dostat třesavku ve vodě. Zároveň lezu ven, když mám pocit (těžko popsatelné), že mi tuhnou svaly. Potřebuju mít jistotu, že se po schůdcích vyhrabu. Nedokážu si představit, že bych po otužování byl schopný bezpečně třeba řídit auto. V tomto ohledu je skvělé otužování doma.

Václav Zeman - Adaptace na chlad u člověka

Když jsem hledal zdroje ohledně otužování, narazil jsem na knihu Adaptace na chlad u člověka od Václava Zemana. Kniha je odborná, ale pokud jste ve škole dávali trochu pozor, tak bude, alespoň částečně, srozumitelná. Člověk si listováním v encyklopedii trochu rozšíří znalosti.

Ukázalo se, že doba přežití trosečníků (za 2. světové války) ve vodě o teplotě 15 °C činila 5 h a 30 min, ve vodě o teplotě 5 °C pouze 1 h a 30 min. Ve zdánlivém rozporu s touto statistikou jsou pozorování, prováděná na plavcích přes kanál La Manche, kteří dobře snášeli průměrnou teplotu vody 15,5 °C po dobu 12-20 h a někteří dokonce 11 °C po dobu 14 h.

Wim Hof

Během otužování se ke mně dostalo i jméno Wim Hof, tak jsem si zakoupil jeho knihu Ledový muž, kterou rozhodně nedoporučuji. Za mě veliké zklamání. Měl nepochybně pohnutý život, skoro bych řekl, že byl flink a lempl, ale smysl života mu dalo právě otužování. Jeho metoda může jistě fungovat, ostatně sám jsem si vyzkoušel v kurzu potápění na nádech, jak fungují různá dechová cvičení. V knize se snaží vymezovat proti tomu, aby byl vnímaný jako guru. Na mě tak ale působí. Jeho metodu se z knihy nenaučíte (to jsem ani nečekal), ale nebavilo mě to ani jako životopis. Možná to mělo fungovat jako reklama do jeho kurzu. Proč ne, kurz jsem nezkoušel, ale určitě bych ho nezatracoval.

Měření

Moje analytická mysl je posedlá měřením. Ostatně otužování byl důvod, proč jsem si koupil Garmin Forerunner 945, staré hodinky totiž měřit ve vodě nezvládly. Zajímalo mě, jaký vliv má studené voda na můj tep. Níže je záznam z jednoho plavání v ledové vodě. Údaj o teplotě je nespolehlivý, protože se bere ze zápěstí. Stejně taky neberu vážně vzdálenost, zajímá mě především čas a tep. Graf názorně ukazuje, že první minutu ještě neplavu. Je vidět prvotní šok, pak vyklidnění a následná fyzická aktivita.

Závěr

Proč se otužuju? Tak snad to není kvůli fotkám na sociální sítě. Baví mě to a mám pak vždycky dobrý pocit. Nepřipadám si jako rozmazlená lemra a navíc mi to dává sebedůvěru, že jsem schopný se nějakou dobu bezpečně pohybovat v ledové vodě. Nemám dost dat, ale přijde mi, že jsem méně nemocný. Rozhodně v zimě na běhání nosím o vrstvu méně než dříve.

Související