Jedná se asi o naši nejob­líbenější noční bojovku. Cílem hry je sfouk­nout soupeřovu svíčku a zároveň chránit svou. Nemusím snad podotýkat, že se hraje bez svíti­len.

Každé družstvo(počet družstev nehraje roli) dostane jednu svíčku, nejlépe hřbitovní, a velkou sklenici od okurek, do které svíčku vloží, aby nezapálili louku či les (řídký, aby byl průchozí i za tmy). Každý hráč má pouze jeden život. O ten přijde dotykem nebo pokud proti­hráč vyřkne jeho jméno (zároveň se tak ovšem vydává všanc, že ho někdo po hlase pozná). Pokud se mi podaří sfouk­nout svíčku některého družstva, křikem to oznámím, protože toto družstvo okamžitě končí hru a všichni jeho hráči přišli o život.

Může dojít ke sporným situacím, například pokud se proti­hráči navzájem dotknou v jeden okamžik. V takovém případě se v poklidu rozejdou aniž by ztratili život. Nejvíce dohadů bývá ohledně okamžiku sfouk­nutí svíčky. Proto je dobré domluvit se na kruhu zhruba o poloměru 1,5 metru v okolí svíčky, kde se nesmí pohybovat obránci. Pakliže se přiblíží útočník na dosah svíčky, má klid na sfouk­nutí a nedochází tak ke sporům.

Jak už bylo řečeno, nejvhod­nějším terénem je louka s vysokou trávou nebo prostupný les. Noc by neměla být příliš tmavá, aby se dalo pohybovat i za tmy, ale ani příliš světlá - úplněk je naprosto nevhodný.