V této hře není vítězů ani poražených. Fyzicky je naprosto nenáročná. Princip spočívá v tréninku empatie. Má navodit střet dvou civilizací. Úkolem je porozumění zvykům a sociální hierarchii i přes neznalost řeči. Vyžaduje pečlivý nácvik ve skupině. Jde asi o nejobtížnější hru, jakou jsem kdy hrál.

Děti rozdělíme do dvou skupin (případně vytvoříme větší, sudý, počet skupin). Každá skupina dostane podrobný popis civilizace (viz přiložené pdf dokumenty). Podle tohoto návodu s dětmi secvičíme jejich chování. Je to stěžejní část! Je nutné se jí věnovat dostatečně dlouho, ale zase nesmí děti nudit (cca 1 až 1,5 hodiny). Pravidla chování se musí dětem dostat pod kůži. Zkuste si poté nasimulovat setkání s cizincem.

Následuje střet civilizací. V této části se nemluví! Děti se chovají tak, jak si to nacvičily, a zároveň se snaží porozumět druhé skupině. Toto je nejobtížnější - zachovat svoje zvyky a zároveň navázat kontakt s někým, o kom vůbec nevíte, jak se k němu máte chovat. V průběhu je třeba sledovat, zda děti, ač nevědomky, neporušují pravidla své civilizace a případně je na to diskrétně upozornit.

Výstupem hry je vlastní pocit z toho, jak já sám dokáži komunikovat s cizinci. Děti by nám měly popsat své dojmy a shrnout, co si o druhé kultuře myslí, jakém mají zvyky, která civilizace se jim líbila víc…

Pravidla pro civilizaci 1 [pdf]
Pravidla pro civilizaci 2 [pdf]