V této hře není vítězů ani poražených. Fyzicky je naprosto nenáročná. Princip spočívá v tréninku empatie. Má navodit střet dvou civili­zací. Úkolem je porozumění zvykům a sociální hierar­chii i přes nezna­lost řeči. Vyžaduje pečlivý nácvik ve skupině. Jde asi o nejobtížnější hru, jakou jsem kdy hrál.

Děti rozdělíme do dvou skupin (případně vytvoříme větší, sudý, počet skupin). Každá skupina dostane podrobný popis civili­zace (viz přiložené pdf dokumen­ty). Podle tohoto návodu s dětmi secvičíme jejich chování. Je to stěžejní část! Je nutné se jí věnovat dosta­tečně dlouho, ale zase nesmí děti nudit (cca 1 až 1,5 hodiny). Pravidla chování se musí dětem dostat pod kůži. Zkuste si poté nasimu­lovat setkání s cizincem.

Násle­duje střet civili­zací. V této části se nemluví! Děti se chovají tak, jak si to nacvič­ily, a zároveň se snaží porozumět druhé skupině. Toto je nejobtížnější - zachovat svoje zvyky a zároveň navázat kontakt s někým, o kom vůbec nevíte, jak se k němu máte chovat. V průběhu je třeba sledo­vat, zda děti, ač nevědomky, neporušují pravidla své civili­zace a případně je na to diskrétně upozornit.

Výstupem hry je vlastní pocit z toho, jak já sám dokáži komuni­kovat s cizinci. Děti by nám měly popsat své dojmy a shrnout, co si o druhé kultuře myslí, jakém mají zvyky, která civili­zace se jim líbila víc…

Pravidla pro civili­zaci 1 [pdf]
Pravidla pro civili­zaci 2 [pdf]