Na blogu Think Fort jsem kdysi narazil na společném čtení knih, ale teprve nedávno jsem se rozhoupal taky začít. Cílem aktivity je společně vybrat jednu knihu, kterou si každý doma sám přečte. Následně se sejdeme a o knize diskutujeme. Čteme zhruba 100 stran měsíčně, o kterých pak asi hodinu a půl diskutujeme.

Sám čtu dost, díky dojíždění na to mám vyhrazený čas (i když jsou lidé, kteří čtou několikanásobně víc než já). Chtěl jsem zážitek zprostředkovat i ostatním a mít možnost probrat, co nám dává smysl a co třeba už ne. Například loni jsem v jednom code review připomínkoval stořádkovou metodu, která mi přišla příliš dlouhá. Myslím, že jsem tenkrát nebyl moc úspěšný, ale domnívám se, že po společném čtení knihy Clean Code panuje ohledně délky metody větší, byť ne úplná, shoda.

Knižní tituly

Jako první jsme četli obligátní Clean Code (Robert C. Martin alias Uncle Bob), dnes už je možná trochu zastaralá (třeba kapitola o JUnit je nezáživná a pro diskusi ne příliš vhodná), ale patří ke kánonu a určitě stojí za přečtení.

Pokračovali jsme s knihami Effective Programming (Jeff Atwood), Hackers & Painters (Paul Graham) a jako poslední 97 Things Every Programmer Should Know (Kevlin Henney). Všechny tři mají společné to, že se jedná o kratší samostatné celky (v případě 97 Things Every Programmer Should Know možná až příliš krátké), což může pomoc někomu, kdo nemá delší souvislý čas na čtení.

Knihy vybíráme hlasováním. Snažím se zařazovat technologicky agnostické knihy, abych nevyloučil Javisty, které by třeba odradil JavaScript (a naopak). Dokážu si představit například Erlang, o kterém všichni víme málo nebo nic, abychom se mohli inspirovat jiným programovacím jazykem. Osobně jsem rád i za méně technické, jako byla zdánlivě i kniha Hackers & Painters. Kluci (bohužel žádné holky s námi ještě nečtou) byli zaražení, že třeba první esej je o americkém školství. Ale je dobře, že si ji přečetli, sami by po ní možná nesáhli, nebo by ji bez vidiny společné diskuse nedočetli.

Diskuse

Na schůzku je potřeba se řádně připravit. Měl jsem výhodu, že všechny čtyři knihy, které jsme doposud vybrali, jsem už četl. Nicméně přečetl jsem si je znovu a hlavně úplně jinak. Musel jsem dávat větší pozor, psát si poznámky a myšlenky, které bychom mohli probrat.

Jsem celkem ukecaný, takže je pro mě schůzka dobré cvičení, abych upozadil svůj názor a víc fungoval jako moderátor. Někteří jedinci knihu nečetli, ale přišli a chtěli by diskutovat. Nikoho jsem vyloženě nevyhodil, ale rozhodně jsem dal najevo, že se mi to nelíbí. Vzpomínám si, jak si učitelka dějepisu dobírala americké studenty, že by jen diskutovali, ale nemají znalosti. V konečném důsledku asi bylo dobře, že na schůzce byli, ale vadilo mi, že do toho nevložili to samé úsilí jako jejich kolegové. Snažím se všechny zapojit, ale občas jsem si připadal jako češtinář na gymplu, který se při probírání Babičky ptal, kdo byli Kristla a Míla. Někdo bezostyšně odpověděl, že koně.

V americké armádě mají povinnou četbu. Našel jsem West Point Tips for Teaching. Kladou si otázky jako například: „Které myšlenky z této kapitoly jsou pro tebe nové a obzvláště zajímavé?“ Přidal jsem k tomu: „S čím nesouhlasíš a proč? Co bys u nás zavedl?“ V knize Effective Programming v kapitole o bezpečnosti jsem se ptal: „Jak to děláme my?“ Ale u takhle obecným otázek jsme nezůstali, snažím se být konkrétní. Mám na paměti poučku (snad novinářskou): „Nepřeceňujte znalosti a nepodceňujte inteligenci!“ Stojí rozebrat i to, o čem si myslíte, že je jasné. Když není, udělali jste správně. Pokud ne, lidé budou mít radost, že to vědí. Případně všichni můžou vědět, o co jde, ale budou se třeba výrazně lišit v názoru na věc.

Jednou mě přesvědčili, abych poslal svoje otázky předem, že se na ně můžou připravit. Ale upustil jsme od toho. Podle mě to nepřineslo zlepšení a hlavně se bojím, že by to vedlo k méně vnímavému čtení, protože by se mohli zaměřit jen na ony otázky.

Závěr

Když jsme před rokem začínali, dělali si se ze mě srandu, že si přinejhorším budu moct do životopisu napsat: „Vedl jsem neúspěšný čtenářský kroužek,“ nebo dokonce „neúspěšně jsem vedl čtenářský kroužek.“ Na začátku hlasovalo dost lidí (29), ale zapojila se tak polovina. Někteří po prvním čtení odpadli a zbytek se drží. Naposledy hlasovalo 14 lidí, chodí tak 8. Chybí jen kvůli dovoleným nebo kvůli povinnostem na projektech jako release nebo kritické bugy.

Celkově to považuji za úspěch. Lidé, kteří by jinak nečetli, čtou, diskutují a nabyté znalosti převádíme do praxe. Rád bych, kdybychom četli větší objem a zapojilo se víc lidí, ale tohle je solidních výchozí pozice. Ze stávajících zaměstnanců už se nikoho dalšího naverbovat nepodařilo, ale konverze u nově příchozích je výrazně lepší.

Související