Ne každý příspěvek na tomto blogu je původní, poměrně často se jedná o překlad. Někteří se občas ptají: „Není to zbytečné, nemůžou si lidí přečíst originál?“ Podle mě je cizí jazyk vždycky bariéra, i kdyby malá. Sami sebe se zeptejte, jaký text se vám čte snadněji, zda anglický nebo český. K překladu mě vede několik důvodů. Především se musí jednat o text, který mě zaujme, o kterém si myslím, že by stálo za to, aby si ho přečetli i ostatní (třeba už jen tím, že se o něm dozvědí a klidně skočí rovnou na originál). Dále jde o téma, kterému jsem ochotný věnovat nějaký čas, který budu trávit překladem. Zároveň mám při překladu možnost hlouběji vnímat autorův styl psaní a lecčemu se přiučit. V neposlední řadě, jak řekl někdo chytřejší než já, přestane-li jazyk používat odborná veřejnost, jazyk začne umírat. Překlady technických článků nejsou v jiných oborech ojedinělé. Taky se musím přiznat, že mi to vytrhne trn z paty, pokud zrovna nemám inspiraci psát text vlastní.

Když mi na Zdrojáku vyšel můj překlad článku Baristická lekce v nabírání, tak se sešlo spoustu připomínek. Od takových, které zpochybňovaly překlad here be dragons na zde jsou lvi, přes užitečnější (které jsem zapracoval), až po mnoho připomínek týkajících se slovosledu, kterému prý kouká angličtina z kapsy. To je možné. Ovšem chtěl bych připomenout, že nepřijde žádná jazyková policie, která by mi udělila pokutu, jelikož se slovosledem si v češtině můžete velmi dobře hrát. Ostatně moc pěkně o tom pojednávají Toulky českou minulostí - 618. schůzka: O hatmatilce, kdákání, šaškové haleně a clu na cizí slova

Náš jazyk má před jinými tu přednost a výbornost, že může tvořit všecky druhy básní, jaké zná latina a řečtina, nejenom v rytmu, ale i v metru po latinském a řeckém způsobu s nejvyšším půvabem a jemností. Ale ještě větší přednost, jíž se smí chlubit zároveň s latinou, je v tom, že se v ní konaly po dlouhou dobu mše svaté, stejně jako ostatní církevní obřady. A konečně ještě jedna mluvnická přednost, jakou má jenom velice málo jazyků: totiž svoboda v uspořádání slov. Slova se smějí libovolně přemisťovat a smysl řeči přitom nijak netrpí. Příklad: Já miluji pána Boha našeho. Já našeho Pána Boha miluji. Miluji já našeho Boha, pána. Pána Boha našeho miluji. Miluji já našeho Pána Boha. Našeho pána Boha miluji já. Pána našeho já miluji Boha. Je možno přemístit v německé řeči slova tak často? Jistě ne. To je přednost, jíž se smí chlubit - pokud vím - jenom latina.

Nechci se jen vymlouvat, zajisté je mnoho mých vět kostrbatých. Proto jsem se od kamarádky, která se překladatelstvím živí, nechal poučit, že lingvisté používají pojem aktuální členění větné a to, že jednotlivé výrazy ve výpovědi se liší svou výpovědní dynamičností.

Přestože jsem na pravopisné chyby u jiných pes a souzním s článkem Proč nezaměstnám lidi s mizernou gramatikou (ostatně proto jsem ho překládal), tak je jasné, že bez redaktora a korektora se tento blog bude hemžit chybami.

Jak psal Jiří Levý: „Překlad je jako žena, buď věrný, nebo hezký.“. Dokonce i v odborných textech může být něco krásného. Proto jsem live edge wooden tables přeložil dřevěné stoly z nesámovaných prken a i kdyby to nebyla pravda, je to pořád krásnější, než napsat prostě a pouze stůl. Protože Ivan Olbracht říká, že první pravidlo je, aby spisovatel nepsal na stromě seděl pták, ale na olši seděl strnad.

Závěr

Překladatelství je dřina, určitě bych se tím neuživil. Ne všechno, co si myslíte, že je chyba, jí opravu je. Budu v překládání pokračovat, protože mi to dává smysl. Neztrácím naději, že se časem třeba zlepším. Připomínky vítám.

Související