Stavěl jsem a zařizoval dům, takže jsem pár let trochu zanedbával konfe­rence (kromě třeba Devel 2016). Letos jsem se konečně vypravil na jOpenS­pace 2017 a bylo to naprosto skvělé. Sepsal jsem si pro sebe pár poznámek, které můžete brát i jako lákadlo na příští jubilejní ročník.

jOpenS­pace je nekonfe­rence v tom smyslu, že každý návštěvník musí přijít s vlastní prezen­tací. Na jOpenS­pace jsem potkal 41 chytřejších lidí, než jsem já. Platí, že jste průměrem lidí, kteří vás obklo­pují, takže podobné akce vás táhnou nahoru. Je to úplně jiný zážitek, potkat lidi z twitteru naživo a s některými si i zaběhat.

Na přednášku bylo k dispo­zici deset minut, takže se ukázalo, jak se kdo připra­vo­val, jaký má respekt k poslu­chačům a zda přeta­huje. Nehodlám rozebírat všechny přednášky, ale rád bych vykreslil celkový dojem, který jsem si odnesl.

Krouhači zelí

Velký úspěch sklidil Lukáš Křečan s Theory of Constraints z knihy The Goal, která je sice zaměřená na fabriky, ale Lukáš dokázal téma přiblížit i pro IT. Přesto zvolil příklad hipsterské restau­race specia­li­zo­vané na knedlo, vepřo, zelo. Krouhač zelí sice maká, seč může, ale když výroba knedlíků nestíhá a zelí se vyhodí, tak firmě může i škodit. Nejste placeni za psaní kódu, ale za nějaký přínos pro byznys, takže místo strouhání zelí může programátor jít pomoc teste­rovi. Víte, kde je vaše úzké hrdlo?

Dobrá konfe­rence a kvalitní přednášející se poznají tak, že řečníci jsou schopní a ochotní reagovat na kolegy, kteří vystou­pili před nimi. Je to zážitek jako z not, které souzní v akordu. Tím se dostávám k Romanu Pichlíkovi, který se věnoval lead or follow aneb pro už není programáto­rem. A vzbudil značné kontro­verze tím, že bychom se neměli věnovat strouhání zelí. Z publika zazněla námitka, že je to falešné dilema velkých firem, že v malých firmách se nemusíte vzdávat svého struhadla a přesto můžete věci ovlivňo­vat. Téma pak bylo předmětem diskusí snad všech přestávek až do konce. Přednášky nejsou od toho, abychom se souhlasně plácali po zádech. Dagimu se podařilo nastolit téma, smekám. Podle mě nechtěl říct, vykašlete se na strouhání, nechceme přece techno­lo­gicky zaostat, ale výborně se mu povedlo lidi nakop­nout k přemýšlení, abychom se nezasekli jenom v technikáliích, ač v tomto výkladu jsem byl osamocený.

Ženy

Kamil Ševeček ukázal fotog­rafii přednáškové místnosti asi pro tři sta lidí, kde seděla možná jen jedna žena. Mluvil o svých zkušenostech z projektu Czechitas a o tom, že ženy mají o progra­mování zájem. Bohužel jsem se nedobrali důvodu, proč je v IT málo žen. Přitom historie je plná velkých žen jako Ada Lovelace (vymys­lela progra­mování tak, jak je známé dnes) či Margaret Hamil­ton, programátorka softwaru pro Apollo. Ze současné Java komunity můžu jmenovat třeba Trisha Gee.

Na jOpenS­pace jedna žena dorazila, i s dítětem. Forenzní genetička Nasťa Sedláč­ková vyprávěla o webové prezen­taci dat z jazyka R. Úžasné na tom bylo, že nešlo o progra­mování pro čisté progra­mování, ale že jde o aplikaci progra­mování do biolo­gie, ze které má doktorát. Ukázala progra­mování jako prostředek k dosažení cílů v jiném oboru. Podobné praktické využití by mohlo přitáh­nout víc lidí. Využil jsem příleži­tosti a o přestáv­kách se Nasti na vědu, krimi­na­lis­tiku a akade­mickou sféru vyptával.

Děti

Leitmo­tivem letošního jOpenS­pace byla výuka progra­mování pro děti. Hojně jsme o tom o přestáv­kách disku­to­vali, přestože takovou přednášku neměl původně nikdo připra­ve­nou. Dává to smysl, když už se sešlo tolik rodičů. Osobně mám zkuše­nost se Scratch Junior, LightBot a SpriteBox. K tomu jsem posbíral spoustu odkazů k prostu­dování: Computer Science Unplugged, Micro:bit či PRIM. Myslím, že jsme se dost vyheco­vali, tak snad se mi podaří něco podnik­nout. Ono odhod­lání a předsevzetí na podob­ných akcích vždycky vyletí a pak opadnou, ale důležité je, že se (snad) nevrátí na původní hodnotu a (byť nepatrně) se posune vzhůru.

Křivka odhodlání

Zatím největší evange­lista u nás mi přijde Martin Javorek, doporučuji sledovat jeho twitter Progra­mu­jeme hrou.

Ostatní

Milan Lempera mluvil o rozdělení jazyků, že například dynamické typování nemusí být slabé, což mi ušetřilo vysvět­lování v mé prezen­taci o Groovy. I když tedy letos frčel spíš Kotlin.

Pavel Jetenský předs­tavil algoritmus K-means pro rozdělení prvků do skupin. Dobrý impulz. Je potřeba nezakrnět u bubble sortu ze školy a dál se vzdělávat. Překva­pilo mě, že použil Javu, a pobavily inženýrské příklady použití pro výpočet umístění studní v sadu (asi poručíme vodním pramenům).

Honza Novotný se odrazil od článku z blogu Wait but Why o Neura­linku Elona Muska, jehož vize je, že mozky budou komuni­kovat napřímo. Porozumění jazyka je komplexní problém. Zkuste někomu vysvět­lit, jak se zavazují tkaničky. Zmínil seriál Black Mirror, který můžu rovněž doporučit, konkrétně S01E03 The Entire History Of You. V násled­ných diskusích došlo i na CRISPR.

Tomáš Zvěřina mluvil o jazyce Dart, ve kterém se píše například Google AdSense. Chtěl bych umět mluvit jako on, s lehkým vtipem, rozvážně a takhle zaujmout.

František Řezáč ukládá svoje hesla na čipové karty (odkaz na prezen­taci později, až ho dodá). To souzní s moji lehkou paranoií, i když ne takovou, jako má Franta. Zdůraz­nil, že pokud někomu stojíte za cílený útok, tak se beztak neubráníte. Týden na to se prova­lilo, že třetina kryptog­ra­fic­kých čipů generuje slabé RSA klíče, prolo­mení je snadné. Měl jsem za to, že je bezpeč­nější generovat klíče přímo na kartě, aby privátní klíč nikdy neopustil kartu, a vypadá to, že to ne vždy byla dobrá volba.

Petr Hamerník předs­tavil generování textu na článcích o fotbale. Dává jim to moc pěkné výsledky. Zmiňoval počítačem psanou sbírku Poezie umělého světa (Jiří Materna). K dispo­zici zdarma, musím prozkoumat.

Tomáš Hubálek vysvět­lil, jak lze vydělat na mobil­ních aplikacích.

Se svým blogem jsem již přešel na statický generátor stránek, ale nenapadlo mě, že to lze propojit s headless CMS (Ladislav Prskavec).

Vojtěch Růžička vypíchl problém Using Compo­nents with Known Vulnerabilities, který by měl být zařazen do OWASP 2017 Top 10 jako bod A9. Jedná se o kontrolu známých zrani­tel­ností v knihov­nách a jejich tranzi­tiv­ních závis­los­tech, které používáte.

Ondřej Chaloupka imple­men­tuje Saga trans­ac­tions do WildFly, tedy dlouhoběžící trans­akce, které nelze rollbackovat, ale případně vyžadují nějakou kompenzaci.

Ondřej Nekola pojal svoji přednášku jako recenzi knih. Ne že bych neměl co číst na dalších deset let dopředu, ale přesto jsem si na seznam přidal Mastering Bitcoing, Proofs and Refutations, Anatém a Problém tří těles.

Závěr

Letošní jOpenS­pace bylo skvělé a příští rok bych rád jel znovu. I když se podíváte na záznam, nebude to mít atmosféru. Je to jako koncert.

Zazna­menal jsem obavy účast­níků ale i lidí, kteří nakonec bohužel nejeli, protože se báli, zda budou mít co říct. Nebojte se, nikdo vás neukousne. Každý je v něčem lepší než vy a i když může na twitteru vypadat jako hvězda, nebude se nad vás povyšo­vat, ale je to obyčejný smrtel­ník, který si s vámi rád dá pivo a něco se přiučí i od vás.

Děkuji sponzorům a všem dobro­vol­níkům za organi­zaci. Na viděnou za rok!