• Proč nezaměstnám lidi s mizernou gramatikou

    Souzním s názorem příspěvku I Won’t Hire People Who Use Poor Grammar. Here’s Why., byť sám nejdu do takového extrému. Kyle Wiens byl tak laskav a svolil k překladu.

    20. července 2012

    Pokud si myslíte, že apostrof byl jedním z dvanácti apoštolů, tak pro mě nikdy pracovat nebudete. Pokud si myslíte, že středník je běžná čárka s krizí identity, tak vás nikdy nenajmu. Střílíte-li čárky a jiná inter­pun­kční znaménka naslepo, můžete to stihnout do foyer před tím, než vás zdvořile vyvedeme z budovy.

  • Kontrolní číslice čárového kódu

    Kolik lidí si podle vás v super­mar­ketu kontro­luje účtenku, aby se ujistili, zda jim namar­ko­vali vše správně? Obvykle ne mnoho, jelikož čárový kód je tak spoleh­livý, že mu důvěřují, že funguje. (Já tedy vídám, že si to lidé kontro­lují a namát­kově to dělám tady. Přeci jen je tam lidský prvek, ne vše se markuje podle kódu, případně může být zboží špatně přiřazeno).

    Tento článek vychází z díla Product code check digits (csunplugged.org) a zachovává licenci CC BY-SA 4.0.

  • Detekce a korekce chyb

    Na vysoké škole nás učili, jak počítač dokáže přečíst lehce škráb­nuté CD a jak pozná, že je poško­zené příliš. Dětem to lze to vysvětlit hravou formou. V dnešní době už asi skoro nebudou znát CD a DVD, ale stejný princip platí i pro jiné nosiče, jakými jsou například QR kódy.

    Tento článek vychází z díla Parity magic (csunplugged.org) a zachovává licenci CC BY-SA 4.0.

  • Baristická lekce v nabírání

    Začal jsem sledovat blog Marcuse Blankenshipa a zaujal mě mimo jiné jeho příspěvek Hiring lessons from barista shopping, který s autorovým laskavým svolením překládám do češtiny.

    Na svých kurzech lidi učím, jak se poučit z každo­den­ních situací. Tady je jeden příklad takového myšlení.

    Hodně cestuji, a když někam přijedu poprvé, tak vždycky hledám, kde bych dostal šálek dobré kávy. Připravím si seznam podle Yelp, pak vejdu dovnitř a zkont­ro­luji pár věcí, připraven odejít, uvidím-li špatná znamení. Všiml jsem si jistých podob­ností mezi úsilím najít dobrou kávu a najít dobrého programátora.

  • Jaké předpoklady tenkrát měli?

    Na twitteru jsem zachytil zajímavé vlákno od Graham Lea (@evolvable). S laskavým svolením autora překládám do češtiny.

    Dnes jsme měli incident na produkci. U obvykle ospalé webové aplikace vylétlo CPU na 100 %. Nakonec jsme kontro­lo­vali poslední změny kódu, o kterém jsme si mysleli, že způsobil chybu. Udělala programátorka něco hloupého? Patří k jedněm z našich nejlepších, takže je to dost neprav­děpo­dobné, ale…

  • Začít se skautingem v dospělosti

    Jako dítě jsem byl odkojený Fogla­rovými Hochy od Bobří řeky. Sice jsem trávil dost času u počítače, ale stejnou měrou i potoka za domem, kde jsem si zkoušel různé návody z knihy SAS - Příručka jak přežít. Řekl bych, že celý život mi byly blízké skautské zákony, ovšem tenkrát jsem ještě skautovat nezačal. Jednak pocházím z malé vesnice, jednak se tou dobou skauting nejspíš teprve znovu nadechoval po revoluci, takže by možná stejně nebyla příleži­tost. Jsem otcem tří dětí a nejstaršího syna jsem hned v první třídě přihlásil do skautské družiny, kterou vedou manželé Kociánovi. Loni se jim narodil třetí potomek, tak mě popro­sili, zda bych jim s druži­nou, alespoň dočasně, nepomohl. Kvali­fi­koval jsem se asi tím, že jsem se k nim připojil na zimní přechod Brd. Rád jsem souhlasil a nakonec to využil jako příleži­tost stát se skautem, byť už jako dospělý, což je méně obvyklé. V násle­dujícím textu bych chtěl shrnout svoji zkuše­nost, která by mohla pomoct jiným dospělým ztratit ostych, tak případně zlepšit orien­taci a zjedno­dušit jejich začátky.

  • Kapitáne, potřebujeme víc klíčových slov

    Z archi­tek­to­nic­kého hlediska mě zaujal příspěvek na fóru OpenJDK We need more keywords, captain!, který napsal Brian Goetz. S jeho laskavým svolením překládám do češtiny. Varoval mě, že to bylo bohužel chápáno jako návrh na přidání nových funkč­ností, ale zamýšlel se spíš nad tím, jak úspěšně pokrač­ovat v rozvoji jazyka.

    8. ledna 2019

    Tento dokument navrhuje možný krok, který nám získá nějaký prostor v nekonečném problému, kdy manage­ment klíčových slov vrtí ocasem psa, jímž je progra­mo­vací model.

  • 97 věcí, které by každý architekt měl znát

    Daří se nám pokrač­ovat ve společném čtení. Četli jsem i knihu 97 Things Every Programmer Should Know, ale ta je, podle mého, určená začáteč­níkům. Mnohem vhodnější mi přijde kniha 97 Things Every Software Archi­tect Should Know, kterou bych vám do začátku určitě doporučil. Jedná se o sbírku krátkých esejů, takže lidé můžou mít dobrý pocit, že jim čtení odsýpá. Dagi se mě v CZ Podcast ptal, o kolika knihách už jsem na blogu psal. Našel jsem 12 článků, které se knihám věnují, a tímto přidávám další.

    Nate Schutta ve své přednášce Thinking Archi­tec­tu­rally na Devoxx 2018 říkal, že:

    Archi­tekt je někdo, kdo dělá archi­tek­to­nické rozhodnutí.

    Proto se nebojte, že by kniha 97 Things Every Software Archi­tect Should Know nebyla vhodná pro programátory, ba právě naopak. Nehodlám přežvýkat obsah celé knihy. Vyzobal jsem pár esejů a myšle­nek, které jsem si odnesl, abych vás nalákal. Nejedná se o shrnutí kapitol. V knize jsou silnější i slabší kousky, i když tím neříkám, že ty, co nezmiňuji, nestojí za to číst. Prostě se nevešly do mého výběru.

  • Úloha od krabice ke krabici

    Do kroužků progra­mování doporučuji roboty Meet Edison. A jaké úlohy s nimi lze dělat? Želez­niční přejezd patří k těm složitějším, se kterou budou děti potře­bovat pomoc. Pojďme si ukázat jedno­dušší úlohu, kterou zvládnou samostatně.

  • Jak sdílet informace ve firmě

    Za svojí dosavadní pracovní kariéru jsem prošel společ­nostmi různých velikostí. Od začínajících firmiček o pěti, dvaceti lidech, přes stabilní s padesáti až dvě stě pracov­níky, až po molochy s jednot­kami a desít­kami tisíc zaměst­nanců. Každá velikost firmy vyžaduje jiný druh řízení (o tom mluvit nechci) a jiný způsob sdílení infor­mací. Zatímco v partičce pěti lidí si všechno řeknete takřka u jednoho stolu, tak při počtu dvě stě už jste na hraně toho, abyste všechny znali (řekněme alespoň na úrovni přiřadit obličej ke jménu a zařazení do týmu). Navíc s největší pravděpo­dob­ností už ani nesedíte v jedné kanceláři. Jak tedy sdílet infor­mace i ve větším kolektivu?

subscribe via RSS