• Polovodiče v kroužku programování

    V kroužku progra­mování se snažím prvních deset minut věnovat nějaké aktivitě bez počítače. Jsou znalosti, na kterých byly počítače posta­vené a které by bylo vhodné znát. Mezi ně podle mě patří například binární kód případně povědomí o polovo­dič­ích. Těm jsme se zatím nevěno­vali. Předesílám, že nejsme kroužek elekt­ro­tech­niky a pájení a že děti jsou převážně z prvního stupně. Předpok­ládám od čtenářů povšechní vědomosti elekt­ro­tech­niky. Nebudu zabíhat do detailů, spíš chci předs­tavit rámec, jak jsem téma polovo­dičů uchopil. Samotnou aktivitu jsem rozdělil do několika hodin.

  • Úskalí produktové firmy

    Už jsem se věnoval srovnání servisní a produk­tové firmy. Nastínil jsem, že jedno z úskalí, kterému produk­tová firma čelí, je zpětná kompatibilita. Ovšem řeší jiné, mnohdy důležitější, problémy. Tak jako ostatní články i tento píšu rovněž pro sebe, abych si srovnal myšlenky a jednot­livá úskalí pojme­no­val. Nevyhnu se tomu, abych se k rozdílu servisní a produk­tové firmy ještě nevrátil.

  • Jak jsem, zatím, nezalesnil pozemky

    Nevím jak vy, ale já za času koronaviru si snažím najít nový rytmus a trochu bloumám. Příjemným vytržením byl dobrý skutek v podobě sázení stromků v obecním lese. Člověk má něco užiteč­ného na práci a může přemýšlet. A já přemýšlel o svém lese.

  • Hudba s Microbitem

    Micro Bit je progra­mo­va­telný mikro­poč­ítač, který vyvinuli v BBC a rozdali žákům základ­ních škol ve Velké Británii. Podrob­nější úvod si můžete přečíst třeba na microbiti.cz. Mně zaujala možnost připo­jení periferií, ale dlouho jsem rozmýšlel, jakou jedno­du­chou a přesto zajímavou úlohu zvolit. Nakonec jsem vyzkoušel tvorbu a přehrávání hudby. Moje zkuše­nost vychází z článku Making music with micro:bit zveřej­něným pod licencí Creative Commons BY-SA 4.0. Navíc jsem to trochu spojil i s hodinou fyziky. Vhodné zařadit až po několika sezna­mo­vacích hodinách s Micro Bitem (ne se rovnou vrhnout na periferie).

  • Důležité ženy v matematické informatice, které nejsou Grace Hopper

    Dlouho­době mě trápí nízké zastou­pení žen v IT. Na kroužku progra­mování bych holkám rád dával pozitivní vzory. Proto se hodí článek Impor­tant Women in CS Who Aren’t Grace Hopper, který 26. ledna 2018 napsal Hillel Wayne. S laskavým svolením autora překládám do češtiny. Trochu jsem se u toho zapotil. Mnoho žen ani odbor­ných termínů nemá stránku na české Wikipe­dii, některé názvy jsem proto ponechal v originále. V komen­tářích budu rád za podněty k vylepšení a opravám. Když jsem zkoumal, čeho dané ženy dosáhly, přišlo mi líto, že ve mě na škole nezaseli větší nadšení v computer science (mate­ma­tickou infor­ma­ti­ku). A teď už samotný článek.

    Jsem unavený posloucháním o Grace Hopper, Margaret Hamilton a Ada Lovelace. To si jednou nedokážeme vybavit někoho jiného? Pustil jsem se do toho a sestavil skupinu velmi důležitých žen podle celkem nahodilých pravidel:

  • Přípravek


    FastCap LLC (Public Domain 0)

    V minulém příspěvku jsem si došel pro inspi­raci k letec­kému průmyslu. Tentokrát se zastavím ve strojíren­ství, konkrétně u přípravku, ke kterému mě přivedl kolega @mamuf, za což mu tímto děkuji.

  • Zpětná kompatibilita


    Rob Hodgkins (CC BY-SA 2.0)

    Troufám si tvrdit, že v produk­tové firmě budete řešit zpětnou kompa­ti­bi­litu o něco víc než v servisní. Tím samozřejmě neříkám, že tam ji nemusíte řešit vůbec. Tak jsem se k tomu dostal alespoň já: Čím víc produk­tového přístupu, tím víc jsem přemýšlel o zpětné kompa­ti­bi­litě. Dnes bych se chtěl zamyslet nad tím, co všechno může být zpětná kompa­ti­bi­lita, a ukázat to na dvou příbězích, jeden z našeho oboru a druhý si půjčím z letectví.

  • Svoboda v uspořádání slov

    Ne každý příspěvek na tomto blogu je původní, poměrně často se jedná o překlad. Někteří se občas ptají: „Není to zbytečné, nemůžou si lidí přečíst originál?“ Podle mě je cizí jazyk vždycky bariéra, i kdyby malá. Sami sebe se zeptejte, jaký text se vám čte snadněji, zda anglický nebo český. K překladu mě vede několik důvodů. Především se musí jednat o text, který mě zaujme, o kterém si myslím, že by stálo za to, aby si ho přečetli i ostatní (třeba už jen tím, že se o něm dozvědí a klidně skočí rovnou na originál). Dále jde o téma, kterému jsem ochotný věnovat nějaký čas, který budu trávit překla­dem. Zároveň mám při překladu možnost hlouběji vnímat autorův styl psaní a lecčemu se přiučit. V neposlední řadě, jak řekl někdo chytřejší než já, přesta­ne-li jazyk používat odborná veřej­nost, jazyk začne umírat. Překlady technic­kých článků nejsou v jiných oborech ojedinělé. Taky se musím přiznat, že mi to vytrhne trn z paty, pokud zrovna nemám inspi­raci psát text vlastní.

  • Servisní versus produktová firma

    Téma servis­ních a produk­tových firem nosím v hlavě už dlouhou dobu, ovšem nevěděl jsem, jak ho uchopit. Nejlépe tedy začít s úvodem. Servisní firma je podle mě taková, která dělá software na zakázku. Považuji za snadné takovou firmu rozjet. O něco složitější udržet, protože se musíte rvát o každou kost. Na uživení to asi stačí, ale není moc jisté, že na ní výrazně zbohat­nete. To byste museli masivně růst, ale to jednak nelze doneko­nečna, a jednak zisk navýšený růstem se pravděpo­dobně částečně utopí i v režii zvětšující se firmy. Hodláte-li firmu prodat, získáte za produk­tovou násobně víc než za servisní. Produk­tová firma vyrobí nějaký produkt, který může jako na běžícím páse prodávat. Ideálně v podobě krabi­cového řešení nebo s co nejméně úpravami.

  • It Doesn't Have to Be Crazy at Work

    V rámci naší aktivity společné čtení jsme sáhli po knize It Doesn’t Have to Be Crazy at Work, kterou napsali Jason Fried a David Heine­meier Hansson, tedy ti, kteří stojí za firmou 37 Signals, respek­tive dnes už Basecamp se stejnoj­menným produk­tem, blogem Signal v. Noise a frameworkem Ruby on Rails. Nemám v úmyslu psát recenzi, nýbrž shrnutí myšle­nek, které se mi při četbě honily hlavou.

    Z velké části si můžete říct, že vše v knize obsažené je přece jasné. Na druhou stranu se hodí, když to umí někdo čtivě zformu­lo­vat, přestože s některými věcmi nesou­hlasím. Je hezké, že to může někde takhle pěkně fungo­vat. Skoro by se řeklo, že je to pohádka. Já jim to tedy věřím, ale i z pohádek se člověk může poučit. Každopádně je to zajímavý podnět k zamyšlení. Byť místy se to může zdát jako náborový leták.

subscribe via RSS