V rámci naší aktivity společné čtení jsme sáhli po knize It Doesn’t Have to Be Crazy at Work, kterou napsali Jason Fried a David Heinemeier Hansson, tedy ti, kteří stojí za firmou 37 Signals, respektive dnes už Basecamp se stejnojmenným produktem, blogem Signal v. Noise a frameworkem Ruby on Rails. Nemám v úmyslu psát recenzi, nýbrž shrnutí myšlenek, které se mi při četbě honily hlavou.

Z velké části si můžete říct, že vše v knize obsažené je přece jasné. Na druhou stranu se hodí, když to umí někdo čtivě zformulovat, přestože s některými věcmi nesouhlasím. Je hezké, že to může někde takhle pěkně fungovat. Skoro by se řeklo, že je to pohádka. Já jim to tedy věřím, ale i z pohádek se člověk může poučit. Každopádně je to zajímavý podnět k zamyšlení. Byť místy se to může zdát jako náborový leták.

Přesčasy

Název knihy by se do češtiny dal přeložit jako: V práci to nemusí být šílené. A když říkají šílené, tak nemyslí lidi, ale situace. První se věnují přesčasům a vyčerpání. Je to hloupost, nikoliv něco, čím byste se mohli chlubit. Ostatně nedávno jsme zaznamenali podobnou kauzu u našich politiků. Může to fungovat na zahradě, kdy budu rýt záhonek o hodinu déle, ale u tvůrčí práce je to kontraproduktivní. Navíc spánková deprivace, což mohou snad všichni rodiče potvrdit, vede ke zhoršení paměti či nedostatku trpělivosti.

Klid na práci

Leitmotivem knihy mi přijde téma klid na práci. Jednak to, že se snaží o asynchronní komunikaci (e-maily, žádný slack). Nikdo neví kdo kdy pracuje (tohle podle mě může fungovat jen pro seniorní tým, ne když chcete vychovat kopec juniorů). Schůzka je až poslední instance, jak něco řešit. Hází co nejvíc klacků pod nohy, aby vůbec nevznikla. Třeba tak, že nevidí kalendáře kolegů. Samozřejmě nemohli opomenout téma open office. Srovnávají to s knihovnou, kde se lidé chovají mnohem tišeji. Navrhují, ať si to zkusíte alespoň jeden den v týdnu (zkusím probrat s našimi HR).

Někdo se vás na něco zeptá, sám dostane odpověď, ale vás vyrušil a vy na tom tratíte. Otázka, kterou neřeší, zda je na tom v celkovém součtu bita i firma nebo zda je to naopak celkově pro firmu přínos. Navrhují konzultační hodiny, tak jako mají vyučující na vysokých školách. Mně se to moc líbí, ale v současné situaci si to nedokážu představit. Firma musí být připravená na to, že odpověď může někdo dostat taky až za týden.

Vyvíjejí v šestitýdenních cyklech a pak mají nějaký čas na vydýchání. Představuju si to jako prostor třeba pro čištění technického dluhu. To bych si přál. Zpovzdálí sleduji zavádění Scrumu do korporací a přijde mi, že by chtěli jen sprintovat bez jakéhokoliv vyklusání.

Peníze

Jdou proti startupovým zvyklostem a nenabízí stock options (opce). Platí férově a v případě prodeje firmy slibují 5 procent z ceny rozdělit mezi zaměstnance. Aha, ale oni už vlastně asi nejsou startup. Chlubí se dovolenou. Tady se ukazuje, jak je kniha americká, v Evropě si život bez dovolené nedokážeme představit. Je pravda, že jdou dál, nabízí příspěvek na dovolenou a v létě třídenní víkend.

Trochu se chvástají, že jim nedělá problém nechat ležet nějaké peníze na stole, že nechtějí vymačkat citron do poslední kapky, že ten konec je stejně hořký. To se ji v jejich situaci hezky říká a já jim to přeju. Ale ne všechno je přenositelné. Balancuje-li vaše firma na hraně a ještě není stabilní, tak ta kapka může rozhodovat o její existenci. Je potřeba si uvědomit, že měli štěstí, ale štěstí přeje připraveným, ale to je na jinou úvahu: Štěstí nebo osobní zásluhy

Už jste někdy dostali úkol, který je potřeba dokončit za každou cenu? Já sám nevím, ale poučen bych se zeptal, co to znamená: za každou cenu. Poskytne mi firma všechny dostupné prostředky a finance?

Zákazníci

Souhlasím s tvrzením, že nejhorší zákazník je ten, kterého si nemůžete dovolit ztratit. Proto zavedli paušální platbu a ne částku za uživatele. Tudíž na ně velcí hráči nemají páku. Zákazník jako zákazník. To je sympatické. Ovšem která firma si může dovolit nechat ležet peníze na stole?

Organizace a plánování

Údajně nemají dlouhodobý plán, ani na rok dopředu. Přirovnávají to k lodi a drobným úpravám kurzu. Tohle je podle mě přehnané. Jste-li uprostřed širého oceánu a nevíte kam plujete, tak se můžete od pevniny naopak vzdalovat, přičemž prudké otočení kormidlem by mohlo pomoc. Stejně tak stavbu našeho domu si bez několikaletého plánu nedokážu představit.

Jestli jsem to správně pochopil, tak si nepotrpí na konsensu a přesvědčování. Chce to spíš někoho, kdo se dané věci chopí a dotáhne ji do konce.

Zdá se mi, že nepřipouští diskusi ohledně velikost týmu. Pro ně je magické číslo tři. Přitom armáda má jako základní jednotku střelecký tým se čtyřmi členy, skautká družina je šestka. Jistě by se dalo hledat inspiraci i jinde.

Shodnu se s nimi na tom, že práce není druhá rodina. Určitě je potřeba s lidmi v práci vycházet, ale pokud se firma prezentuje, že my jsme tady rodina, tak je to varovné znamení. Možná chtějí, abyste se pro ně obětovali. Bude to ovšem jednostranné, protože: Obětuje se firma pro vás?

NO PAIN, NO GAIN!

Jako by se vysmívali motivačním plakátům v posilovnách. Já si ovšem myslím, že sport a práce srovnání snese. Prostě je to dřina. Ale i ve sportu přece hledáte hranu, abyste neutrpěli zranění.

Síla slova

Domnívají se, že rétorika firmy má vliv na její chování. Pokud myslíte jako vojevůdce a používáte fráze jako dobýt trh, tak můžete mít tendence ospravedlnit si nepěkné chování. Dále je to nabubřelost slov. Jako by už nestačilo dělat skvělý produkt nebo spolehlivou službu.

Tady se pouštím na tenký led spekulací. Viděli jste seriál Černobyl a scény s vypouštěním vody a s bioroboty? K tak velké termonukleární reakci nejspíš nemohlo dojít. Ale jak přesvědčit lidi, aby vykonali životu nebezpečnou práci? Báchorkou o hrdinství! Strhnete je na svou stranu snadněji, mluvíte-li o něčem, co mění svět, ne o nudné rutinní dřině, kterou je potřeba udělat.

Závěr

Kniha podle mě stojí za přečtení a zamyšlení, ale nebral bych ji jako dogma. Není dostupná bez DRM a na Amazonu není možné obdržet v České republice jako dárek, ovšem voucher na ni uplatnit lze.