• Z čeho se staví dům

    Minule jsem se rozepsal o tom, jak se staví dům svépomocí, ale nedostal jsem se k tomu, z čeho je posta­ven. Shrnuji, co jsme si vybrali a proč a případné poučení. Původně jsme uvažo­vali o dřevos­tavbě, ale od té jsme nakonec upustili. Především si myslím, že s nimi nemají čeští řemes­l­níci dosta­tečné zkuše­nosti, a ani nevím, ke komu bych si chodil pro radu. Jistěže chceme bydlet rychle, ale je tu i otázka velkých úspor na hrubé stavbě, na kterou si v případě cihel troufnu. V neposlední řadě je to otázka tepel­ného komfortu. Je sice krásné, že prostor rychle vytopíte, ale bude vám chybět tepelná akumu­lace; především v létě, kdy budete mít problém dům uchladit.

  • Stavebnictví versus softwarové inženýrství

    Máme tendenci neustále něco srovnávat. I softwa­rové inženýr­ství srovnáváme. S vojenstvím, strojíren­stvím nebo se stavebním inženýr­stvím. Martin Fowler v článku New Metodology, který byste si měli rozhodně přečíst (i když je dlouhý), popisuje motivace a vznik agilních metodik a vyvozuje závěr, že pro softwa­rové inženýr­ství je takové srovnání zavádějící. Přeložil jsem několik vybraných odstavců a doplnil o svoje poznámky.

  • Jak se staví dům svépomocí

    Správný muž by měl zplodit syna, postavit dům a zasadit strom. A to v tomhle pořadí, abyste totiž nebudo­vali ohromné sídlo, ve kterém nakonec budete bydlet sami, což se nezřídka stává. Zrovna dům stavím a na twitteru občas zmíním nějaké detaily. Objevilo se několik ohlasů, že by vás zajímaly podrob­nosti, obzvlášť protože stavím částečně svépo­mocí. Tady jsou. Především je celá stavba lekce trpěli­vosti a pokory a v neposlední řadě i kvali­fi­kace na projek­tového manažera. Důležité je mít na paměti, že i když se nastěhu­jete a začnete bydlet, tak deset let dosta­vu­jete, pak si dáte rok pauzu a začnete opravo­vat. Jo a až budu stavět třetí dům, tak ten bude nejlepší, jelikož konečně budete vědět, jak na to.

  • Nepotřebujete UX, ale zdravý rozum

    Nejsem ani zdaleka tak pokorný, abych se řídil heslem kamarádova otce: „Nemůžeš-li pochválit, tak alespoň mlč.“ Jedna z mých zvídavých otázek, které kladu u přijímacího pohovoru jako uchazeč je, zda mají HCI desig­néra. Potře­bu­jete přinej­menším někoho, kdo má zdravý rozum a četl třeba knihu The Design of Everyday Things. Na dvou službách od Seznamu bych chtěl ukázat, jaké klacky jsou uživa­telům házeny pod nohy. Klidně to berte tak, že si chci jen zchladit žáhu. V lepším případě tak, že chci upozornit na to, jak mohou zlepšit své služby.

  • Kde mě tlačí bota - code review

    Mám poměrně jasnou předs­tavu, jak by měla vypadat organi­zace softwa­rového projektu. Mimo jiné dokola přesvědč­uji, že je potřeba psát testy a insta­luju nástroje na statickou analýzu kódu. Už to mám nacvič­ené. Ovšem čím dál tím víc mi chybí code review. Ještě jsem toto téma zatím uspoko­jivě neucho­pil, ale minimálně jsem se zamys­lel, jak bych z toho chtěl vybřed­nout, ačkoliv jsem tak ještě neučinil.

  • Voda ve vaší studni není vaše

    Jsem za exota, když tvrdím, že voda ve vaší studni není vaše. Konkrétně hájím rozhod­nutí Odboru život­ního prostředí a památ­kové péče, který mi ve svém povolení k nakládání s vodami stanovil (na základě projektu) maximální odběr 504 l pitné a užitkové vody na den (počítáno pro čtyři lidi), což činí 184 m3 na rok. Srovnám-li to s měřením spotřeby v bytě, je to víc než velko­rysé, protože jsme si vystačili se 104 l na člověka a den. Budu sice zalévat zahradu, ale k tomu bude ještě sloužit dešťová voda a vyčištěná odpadní voda. Největší emoce ovšem vyvolává to, že mi předepsali vodoměr (zápis co tři měsíce, archi­vace pět let).

  • Jak lépe na abstract entity v JPA

    Absol­voval jsem svůj doposud nejlepší technický pohovor (ne, v Google přijímací pohovor rozhodně lepší nebyl). Nikdo nedělal ramena s asympto­tickou složi­tostí apod. Ba právě naopak to bylo velmi inspi­rující. Kromě toho, že jsem pochytil takové drobnosti jako unixový příkaz tree, jsem se hlavně přiučil, jak psát lépe abstract entity v JPA. SoftWare Samuraj měl pocho­pi­telně k mému kódu zvídavé otázky a podnětné připomínky, které mě přiměly se na kód znovu podívat a zamyslet se.

  • Inherit javadoc

    Jak píšete javadoc u imple­men­tací rozhraní nebo u překrytých metod? Léta jsem používal výchozí genero­vaný javadoc v Eclipse

    (non-Javadoc) @see

    , později jsem přešel na standardní

    {@inheritDoc}

    Nedávno jsem si na twitteru stěžo­val, že v Intellij Idea není možné si potřebnou šablonu upravit. Připadám si jak z té historky, ve které dcera celý život pekla štrúdl tak, že vždy před vložením na plech zařízla patky, protože to tak pokaždé dělala i její matka. Předpok­ládala, že je to součást receptu, že to tak bude prostě lepší. Ovšem matka to dělalal proto, že měla malý plech a štrúdl by se jí tam celý nevešel.

  • Hackeři a malíři

    Z esejů Paula Grahama jsem již (s laskavým svolením) přeložil Přebal Javy. Nyní se dostávám k delší a hlubší úvaze, kterou lze označit za kultovní. Původní text Hackers and Painters. (překlad uvolňuji pod licencí Creative Commons by-nc-sa)

    Květen 2003

    Tento esej vznikl z hostující přednášky na Harvardu, která zahrno­vala dřívější proslov na Northeas­tern Univer­sity Boston.

    Když jsem dokončil inženýrské studium infor­ma­tiky, šel jsem na uměleckou školu studovat malíř­ství. Mnoho lidí, zdá se, překva­pilo, že někdo, kdo se zajímá o počítače, by se také mohl zajímat o malíř­ství. Očividně si mysleli, že hackování a malíř­ství jsou velmi odlišné druhy práce - hackování je chladné, přesné a metodické; zatímco malíř­ství je bouřlivé vyjádření nějakého prapůvod­ního nutkání.

    Oba tyto pohledy jsou nesprávné. Hackování a malíř­ství toho mají mnoho společ­ného. Ve skuteč­nosti jsou všichni tito rozdílní lidé (hackeři a malíři), které znám, podobní.

    Hackeři a malíři mají společné to, že obě skupiny jsou tvůrčí. Spolu se sklada­teli, archi­tekty a spiso­va­teli se hackeři a malíři snaží dělat dobré věci. Nedělají výzkum jako takový, přesto objeví-li při samotném pokusech o dobru věc nějakou novou techniku, tím lépe.

  • Proč programátoři odcházejí

    Měním zaměst­nání. Jsem tedy často dotazován: „Proč?”. Rozhodl jsem se především proto, že jsem chtěl alespoň částečně pracovat z domova. Nicméně důvody k odchodu z firmy lze zobecnit na několik málo příčin.

    V článku How To Keep Your Best Programmers, který rozhodně stojí celý za přečtení, Erik Dietrich tyto příčiny vyjme­novává. Mimoto rozvádí teorii bodu zlomu, nudy jako vyčer­pa­tel­ného přídělu a efekt Mrtvého moře. Navíc nabízí řešení, jak si nejlepší programátory udržet.

subscribe via RSS