-
Náboženství pro ateisty
Nevěřím v Boha! Neříkám to proto, že bych se tím chtěl nějak chlubit, prostě konstatuji fakt. Ovšem v sekulárním světě, vztaženo na Českou republiku a možná to platí i na velkou část Západního světa, postrádám duchovní rozměr našeho života. Je to třeba vidět na občanské svatbě, kterou máte za sebou dřív, než se vůbec stačíte vzpamatovat. Ženich s něvěstou odpovídají na otázku: „…berete si… ?“, zatímco v kostele skládají slib: „…odevzdávám se tobě … a přijímám tě…“ Ještě výrazněji to vnímám u pohřbu. Nad rakví krátkou chvíli blekotá někdo, kdo vás nejspíš nikdy ani neviděl. Oproti tomu protestantský farář (ve smyslu rodinného lékaře), který vás provázel celým životem (křtil vás, oddával a nakonec i pochoval), se mi jeví jako mnohem důstojnější konec.
Tyto mé dlouhodobé úvahy ve mně rezonovaly při četbě knihy Náboženství pro ateisty, kterou napsal Alain de Botton.
-
Co se firmy můžou přiučit od armády
Na vojně jsem nebyl, protože se mě už povinná vojenská služba naštěstí netýkala. Ale Československé lidové armádě, respektive její přímé následovnici, bych se vyhýbal, jak by to jen šlo. Na druhou stranu uvažuji o vstupu do Aktivních záloh AČR, ale to je na jiné povídání. Ovšem to nic nemění na tom, že válečnictví je staré řemeslo a firmy se mají od armády lecčemus přiučit. Ostatně kniha Umění války od Pin Sun a Sun-c ze 6. století př.n.l. je stále aktuální. Bližší vám však asi bude kniha Corps Business: The 30 Management Principles of the U.S. Marines (David H. Freedman), ze které vytahuji několik faktů doplněné o vlastní postřehy.
-
Otázky u pohovoru
Jsou firmy, kde vás u pohovoru budou dusit na asymptotické složitosti (ještě bych to tak chápal u přijímacího pohovoru do Googlu) a to jen proto, aby vás pak mohli posadit k aplikaci prošpikované SQL injection. Guido psal o tom, jak dělá pohovor on. Kromě toho, že budete vyžadovat dodržování Listiny základních programátorských práv, bych se chtěl víc zaměřit na vaše, kandidátovy, otázky. Chystáte se do rovnocenného vztahu, takže si zaměstnavatele pořádně proklepněte. Steve Biddulph v Knize o mužství napsal:
Někteří lidé nemají na výběr. Mají mizernou a špatně placenou práci a s tím, co za ni dostanou, sotva vyjdou. Takových lidí však není mnoho a vy k nim pravděpodobně nepatříte. Jste vzdělaní a sečtělí, takže si můžete vybírat.
-
Validátor rodných čísel
Téměř jistě jste se dostali k implementaci formuláře, na kterém se zadává rodné číslo. A jako každý vstup je i tento potřeba validovat. V lepším případě jste nekontrolovali pouze dělitelnost jedenácti, ostatně je to snad již dost profláklé a navíc je formát rodného čísla podrobně popsán na Wikipedii.
Z diskuse pod článkem Jak přesvědčit, že je správné psát testy vyplynulo, že nejlepší lobby za testy jsou reálné příklady. Zde je tedy unit test na validátor rodného čísla. Uvítám komentáře a připomínky, zda jsem na nějakou variantu nezapomněl. Případně rovnou forkujte. Zkuste pustit daný test vůči vašemu validátoru.
-
Jak přesvědčit, že je správné psát testy
Smutné je, že na téma – jak přesvědčit o správnosti psaní testů – mám vůbec příležitost něco napsat. V ideálním světě by unit testy byly nedílnou součástí vývoje software. Bohužel jsou stále vnímány jako agilní a ne všechny týmy a ne všechny projekty unit testování aplikují. Dokonce ani na kritických systémech, ty pak vypadají jako věž na obrázku. No řekněte, chtěli byste na ni přidat nějakou kostku? Naštěstí je tu dost entuziastů, kteří ovšem při přesvědčování ostatních mnohdy narážejí na zeď. Podělím se o několik argumentů, které používám já. Na každou skupinu zabere něco jiného. Nejsnazší je to se začátečníky, se starými psy je to (v korporátní mluvě) výzva a občas musíte přesvědčovat i management.
-
Poučte se z cizích chyb
Chybami se člověk učí, ale není nutné opakovat chyby po jiných. Postavte se proto na ramena pionýrů slepých uliček. Následuje několik názorných ukázek, na kterých můžete stavět.
-
Proč začít hrát na ukulele
Jaromír Nohavica zpívá: „Prvni otazka pry co je ukulele…“ Vy byste mu ovšem dokázali poradit, „esi su to ty bulharske hory,“ protože jste nejspíš viděli scénku Felixe Holzmanna. Ukulele není ani kytara, která nevyrostla, jak si myslí kluci na obrázku.
V rámci osobního kaizenu se možná chystáte naučit hrát na nějaký hudební nástroj. Proč by to mělo být zrovna ukulele?
-
Listina základních programátorských práv
Můj oblíbený bloger Jeff Atwood vydal sbírků svých nejlepších článků v knize Effective Programming: More Than Writing Code, do které zahrnul i příspěvek The Programmer’s Bill of Rights.
Podivuje se nad tím, že firmy platí programátory $60-$100k ročně (v našich podmínkách přibližně 600-1000k Kč) a přitom je mrzačí otřesnými pracovními podmínkami a poskytují jim jen jetý hardware. Navrhuje, abychom přijali Listinu základních programátorských práv. Já s uvedenými body plně souhlasím a doplňuji o své postřehy.
-
Jak se pozná kvalitní projektový manažer
Jak se pozná kvalitní projektový manažer? Programátorovi dáte test, v lepším případě ho necháte napsat i nějaký kód. Ale co máte za otázky na projekťáka?
-
Jak ze začátečníka vychovat dobrého programátora
Rád se obklopuji schopnými lidmi, nejlépe schopnějšími než já, abych se od nich mohl něco přiučit. Než pracovat s někým průměrným, tak to raději do týmu začátečníka, kterého ještě nestačili nikde zprznit. Nemluvě o těch špatných, každý jeden takový totiž vytvoří dvě nová pracovní místa ročně.
subscribe via RSS
